Válka

Válka je vždycky tak vážná věc, že musíme mít dobré důvody, zda se do ní pustit. Zcela jistě bude stát dost lidí životy a zdraví a bude stát taky hodně peněz, které jsme mohli utratit na jiné věci. Jak to vlastně poznáme, že máme právo na někoho střílet a pustit se do dost dobrodružného podniku? My jsme malá země a co je naší nevýhodou, že se nás nikdo na nic moc neptá, je zároveň naší výhodou, nemusíme některé věci řešit, protože jsme stejně ve vleku událostí. Od dob husitských spanilých jízd jsme mnohokrát neútočili a spíše řešili, na čí stranu se přidat. Jak se všechno začíná vařit v severní Africe i na Východě, bude se tato otázka objevovat stále znova. Sami válku nevyhlásíme, ale co když ji vyhlásí spojenci, ať už se tomu bude říkat jakkoli, třeba ne válka, ale třeba zásah nebo tak nějak?

Může existovat něco takového, jako spravedlivá válka? Každý, kdo vede válku, ji prohlašuje za spravedlivou. Lépe jsme na tom, když si začal ten druhý. My se jen bráníme. Nebo aspoň když je ten druhý dostatečně ohavný a někomu ubližujeme a my můžeme říci, že jdeme na pomoc.

Osvědčené je, když válečník použije trik, jaký znají už malé děti. Praští někoho do nosu a pak řeknou, že dotyčný provokoval. Protože jak mezi lidmi, tak mezi národy a státy je vždycky dost nervozity, pokaždé se dá říci, že někdo provokoval a že naše čest nám brání k tomu mlčet.

My ale žijeme na kontinentě, který je teď docela klidný, dokonce i na Balkáně, tam už je momentálně aspoň na čas po válkách. Ale co zbytek světa? Písničkář Slávek Janoušek říká v jedné písni: „každý den v mojí televizi mi ukazujou zbraně, že prej v tom (ani to neumím říct) došlo ke krizi, že prej tam válčej' jak saně. Tu válku hned, jak dojde ke krizi, stejně vyrábějí v televizi. Dyť kde by vzali tolik mrtvejch lidí.“ Kde se vezmou mrtví lidé, to už je ten nejmenší problém, jak nám říká dosavadní zkušenost. Opatřete válku, mrtví už se najdou. Podstatnější je, kde se vezmou dobré důvody, aby válka mohla být prohlášena za spravedlivou a to doopravdy.

Před osmi lety, kvůli válce v Iráku, to řešil politolog Timothy Garton Ash. Říká, že teorie spravedlivé války je založena na myšlence "oprávněnosti". Různí lidé podle něj obvykle mívají různé plány, do kterých navíc ještě zabudují své osobní pohnutky. A to může být dost komplikované. Například žebříček jednotlivých motivů bývalého amerického prezidenta vypočítal aspoň orientačně podle procent. Bylo to takto: Jednak pocit, že se jedná o součást globální "války proti terorismu": 20 procent.

Jednoznačné přesvědčení, že Saddám vlastnící zbraně hromadného ničení představuje významnou hrozbu pro celý svobodný svět: 20 procent. Frustrace spojená s tím, že se nepodařilo dopadnout Usámu bin Ládina ani definitivně zničit Al-Kajdu v kombinaci s přesvědčením, že když už nic, tak stejný vojenský arzenál je možno použít za účelem pokoření Saddáma: 15 procent. Pocit nedokončené práce mající spojitost s první válkou v Zálivu plus vztek George W. Bushe mladšího na člověka, který se – metaforicky řečeno - "pokusil zabít mého otce": 15 procent. Dále pak původní předpoklady vyslovené prezidentovým poradcem, že tato válka prezidentovi pomůže na domácí politické scéně: 10 procent. Pocit, že stejně už není cesty zpět. Copak by Bush mohl znovu kandidovat na prezidenta v době, kdy by byl Saddám stále u moci? 10 procent. Naděje na změnu situace na Středním východě vedoucí k dlouhodobému posílení pozice Izraele: 5 procent. Ropa: 5 procent.

Všimněme si, že ona pověstná ropa je tu až na posledním místě. Dodejme po této inspiraci, že dohromady je to dost argumentů, ale jako celek budí pochybnosti. Lepší by byl jeden argument, který by měl aspoň 80 procent.

Historie nám ukazuje, že ve skutečnosti je každá válka spletencem motivů a nahodilostí, nad kterými si můžeme jen zoufat. Hitler byl zloduch, ale že se dostal nahoru, za to může celá řada jinak slušných lidí. Křižáci skutečně chránili křesťanské poutníky před muslimskými útočníky, ale když se dali křižáci do práce, nemělo to z dlouhodobého hlediska velkou cenu a napáchali v historii dost škody. Husité se bránili, ale nakonec zdivočeli. On totiž ve válce nakonec každý tak trochu zdivočí a pak trvá generace, než se divokost zase trochu zkrotí.

Teď možná stojíme před epochou nových konfliktů a budeme se ptát, co všechno si můžeme dovolit. Ti, co přijdou po nás, už budou vědět, jak to všechno dopadlo a budou mít jasno a tak bude pro ně snadné nás soudit. To jen my se v tom plácáme. Možná nebudeme muset nic řešit. Teď se ukázalo, že naše drahá a slavná letadla jsou pro použití v Africe zcela nevhodná, takže nemusíme nikam letět a navíc nám ještě zbudou na přehlídky, kde si je lidé budou moci aspoň prohlédnout. A to bude válka neválka zcela jistě spravedlivé, když jsme si tu techniku z vlastní kapsy zaplatili.