Už je to (skoro) tady! (čtvrtek 21. května 1998, 10:00)

21. květen 1998

U Kristýnina hnízda na kopci v brdských lesích máme kameru s vysílačem (oboje napájeno ze solárních článků), videosignál letí k převaděči a odtud do Holoubkova, kde se grabuje. Pak přijde na řadu mikrovlnné pojítko a linky a počítače a bůhví, co všechno ještě. Výsledkem by měl být PŘÍMÝ PŘENOS Z KRISTÝNINA HNÍZDA NA INTERNET. Zatím jsme ve fázi zkušebního provozu a vychytávání chyb; na webu by tento přenos -první svého druhu na světě- měl běžet od pondělí.

O celém projektu, který jsme připravovali řadu měsíců a pojmenovali Kristýna živě, samozřejmě ještě dnes napíšu podrobněji.

Čtvrtek 21. května 1998, 18.30 - 20.30

Chybí poslední krůček, alespoň tedy z mého pohledu. VolvoX se na to asi dívá jinak. Sedí teď u počítače a snaží se obrázek zkonfigurovat, což mi před chvílí popsal v mailu, kterému jsem za mák nerozuměl. Faktem ale je, že do mého počítače už od něj něco teče, tudíž mohu konstatovat, že na vejcích právě sedí David a že je před chvílí obracel. Jenom na okraj, zdá se mi, že kamera bude potřebovat trochu sklonit a celý obraz přitáhnout zoomem; včera jsme to úplně přesně neodhadli.

Včera se pořádně nadřeli Zdeněk Moudrý s Frantou Pojerem, kteří na vrchol pětatřicetimetrového buku bleskurychle upevňovali anténu a u samotného hnízda vyměňovali imitaci kamery za kameru skutečnou. V Brdech se ale do korun stromů lezlo v posledních týdnech pravidelně. Před kamerou a anténou jsme poměrně daleko od hnízda (aby o nás sedící ptáci nevěděli) instalovali na vrchol smrku solární články a ještě předtím jsme stavěli převaděč, který je také ve špičce vysokánského smrku. Docela jsem trnul, když jsem v té výšce viděl Khalila, který jednou rukou něco přidržoval a druhou fotil výhledy do krajiny, a přitom na nás stačil pokřikovat, že "to je pružne dřevo" a že po stromě utíkal ze školy. Moc mu to nevěřím, protože do školy chodil v Kuvajtu a pochybuji, že by tam u školních oken rostly čtyřicetimetrové smrky. Ale abych ten výčet terénních prací dokončil: už na přelomu zimy a jara jsme u loňského Kristýnina hnízda rafičili atrapu kamery a dalších zařízení. Smůla, byla to zbytečná práce.

Většina příprav se ale pochopitelně odehrávala v nejrůznějších kancelářích. Magdaléna Pilná by mohla napsat román o tom, co znamená zajistit v okruhu deseti kilometrů od hnízda (které je v lesích) připojení na linku 64 Kbps.

Kristýna na hnízdě

Jsem zvědav, co bude vidět na webu. Nemyslím teď ani tak technickou kvalitu -na to je moje důvěra ve VolvoXe příliš silná- jako spíš to, co nám čápi předvedou. Zvlášť teď, když ještě sedí na vejcích. Dopoledne, kdy celé dění sledoval na televizním monitoru asi deset kilometrů od hnízda Franta Pojer, se odehrály následující věci:

8.45 start, na hnízdě je David
8.50 David se zvedá a obrací vejce
9.15 David se opět postavil a zdravil, snad Kristýnu, která mohla být poblíž
9.30 další obracení vajec
10.19 totéž
11.01 vztyk a zdravení
11.02 na hnízdo přilétá Kristýna, oba čápi se zdraví a obcházejí, potom David odlétá
11.04 Kristýna přerovnává vejce
11.07 v bezprostřední blízkosti hnízda se nakrátko znovu objevil David
do 12.30 zůstávala na hnízdě Kristýna; třikrát obracela a přerovnávala vejce

Během psaní každou chvíli skočím na testovací stránku, kde jsou v nejrůznějších formátech dva obrázky. Nahoře hnízdo (čáp, nevím který, se zrovna postavil a obracel vajíčka), dole VolvoX u počítače (zrovna se podrbal za uchem). Právě kvůli věčnému nakukování na testovací stránku mi to psaní jde jak psovi pastva.

Tak nevím, jestli mi VolvoX nevidí na to, co píšu. Právě totiž do kamery ukázal vztyčený palec. Musím se ho zeptat proč. Pokračování příště.

autor: Miroslav Bobek
Spustit audio