Unikátní nosáli červení mají podruhé mláďata
Trio nosálů Chico, Paco a Esmeralda mělo první mláďata v roce 2008, čtveřici juniorů křtil módní návrhář Osmany Laffita.. Na sklonku dubna 2009 se narodilo dalších 5 mláďat.
Nosál červený (Nasua nasua) obývá v několika poddruzích prakticky celou Střední a Jižní Ameriku. Plzeňská ZOO je chovala od 60. let; ale slavila úspěchy zejména v množení druhého druhu nosála bělohubého. Ve 2. polovině 90. let byla jednou z prvních tuzemských zoo s koncepcí volného chovu nosálů na otevřeném výběhu s vzrostlými stromy. Naše současná zvířata patří k poddruhu N.n. solitaria, který žije v Paraquay a Uruquay. Z Paraquaye byli v roce 2005 dovezeni do Evropy na 2 místa, do jedné zoologické zahrady v Německu a k soukromému chovateli Martinovi Höhlemu z Německa. Z jeho chovu pocházejí i naše dospělá zvířata, narození 27.6.2006. Jejich odchov neprobíhal bez komplikací - matka brzy po porodu onemocněla a mláďata byla dochována uměle. O jejich odchovu byl natočen dokumentární film až do doby jejich předání do nového domova do zoo Plzeň. Registrační program ISIS udává chov tohoto poddruhu nosála již jen z jediné další ZOO světa - 2 samci v zoo Bloomington v USA. V ČR je chován (pouze) nosál červený v řadě zoo a také mezi soukromými chovateli, ale jejich původ a zařazení k některému ze známých poddruhů jsou nejasné.
Nosál červený se představuje
Nosál červený žije v lesích Jižní Ameriky, kde se živí ovocem, hmyzem, slimáky, ptačími vejci, drobnými ptáky a savci, dokonce i houbami a bobulemi. Za potravu mu slouží doslova vše, co je k jídlu - od kukuřice po větší hlodavce. Nejvíce mu chutnají půdní živočichové žijící v hrabance. Dorůstá hmotnosti 2 - 3 kg, s ocasem bývá dlouhý až 1 m. Samec může být i 2x větší než samice. Žije samotářsky, nebo vytváří skupiny až po 40 kusech, aktivuje především v noci. V párech žije jen v době rozmnožování, 4 - 5 mláďat dospívá po 1 - 1,5 roce. Mláďata se rodí po 77 dnech březosti, váží 200 g. Po 11 dnech vidí, ve 20. dni se začínají sama živit, ve dvou měsících jsou zcela nezávislá. Obratně šplhá po stromech i běhá po zemi se vztyčeným ocasem. Je velmi bystrý, orientuje se hlavně čichem i hmatem. Nosálí skupina rychle slídí ve vegetaci po potravě. Jeho nos je neobyčejně citlivý orgán a při slídění ho strká do všeho možného. Zvědové na okraji smečky mezitím dávají pozor na predátory a různými zvuky, voláním a signály ocasem vyhlašují poplach. V takovém případě nosál obratně vyšplhá na strom nebo se schová v houští. Nosálové jsou přitom odvážná a útočná zvířata. Jejich drápy a vzájemná pomoc v tlupě z nich činí obávané nepřátele ostatních zvířat. Mnohý jihoamerický lovec již nabyl zkušenost se smečkou nosálů, kteří dokázali zabít jeho psa, jenž se odvážil je napadnout. V zajetí je běžný, nenáročný a dobře se množí. Je velmi družný a snadno se ochočí. Žije asi 8 let.
Kdo jsou medvídci?
Nosálové patří do čeledi medvídkovitých šelem, která vznikala už na konci eocénu před 38 miliony let na kontinentech severní polokoule. Dnes žije kromě asijské pandy červené a pandy velké, řazené spíše k medvědům (pozn. obě pandy bývají vyčleňovány i do "své" čeledi pandovití), tato čeleď výlučně v Americe a jihoameričtí příbuzní jsou tedy jistě nedávnými přistěhovalci ze severu. Bývají popisovány 3 až 4 druhy nosálů. Celkem 19 druhů medvídků se liší od pravých medvědů malým vzrůstem, stavbou lebky a dlouhým ocasem. Jsou ploskochodci. Nejznámější z nich je mýval (7 druhů), ale ostatní příbuzní nejsou u nás prakticky známi, jmenují se olingo (5 druhů), kyngažu (postaru medvídek potos, má ovíjivý ocas a žije v korunách stromů, při krmení je slyšet na dálku 1,6 km), fret kočičí a malý. Jsou v podstatě všežravci, často s významným podílem rostlinné potravy. Pozor, název medvídek si nezaslouží koala, což je vačnatec a případně ani pandy.
Výběh v zoo Plzeň
Po dlouhých letech chovu v malých klecích bylo před cca 10 lety rozhodnuto nosály "osvobodit" a umístit do otevřeného výběhu. Proto dostali společný výběh se čtyřmi pekari páskovanými v rámci neotropické (jihoamerické) části areálu plzeňské ZOO a BZ, kde mají domeček, dvě boudičky, potůček, hrabanku a hlavně několik vzrostlých stromů, které řádně využívají k dovádění. I když první krůčky prvních nosálů byly velmi opatrné a bázlivé, jakmile se dostali na duby i planou jabloň, okamžitě byli ve svém živlu. Ohraničení výběhu tvoří jen nízký plůtek doplněný o ohradník. Druhá a třetí generace i nově dovezená zvířata se potom výběhem pohybovala úplně samozřejmě.
V minulosti se v plzeňské ZOO také množil dnes v ČR již nechovaný, dříve však běžný nosál bělohubý, roku 1965 zde dokonce žil i další, málo známý zástupce medvídkovitých šelem, výše zmíněný fret kočičí! Pochopitelně zde dlouhé roky nechyběli mývalové severní, ale krátce zde žili i zajímaví štíhlí mývali jižní, zvaní také krabožraví, odchovaní v zoo Ústí nad Labem.