Uniformovaná protektorátní police
Jednou z prvních snah okupantů bylo upravit systém bezpečnostních orgánů na území protektorátu tak, aby odpovídal německé struktuře. Zjednodušeně lze říci, že v Německu byly od roku 1936 bezpečnostní složky organizovány do dvou základních skupin – pořádkové, kam spadaly základní uniformované složky (četnictvo, pořádková policie, obecní policie a hasičstvo) a skupina bezpečnostní, kam spadaly složky neuniformované. Tento model měl být budován i na území protektorátu. Jako první měla přijít na řadu obecní policie (Gemeindevollzugpolizei).
Ta stála za první republiky i po okupaci zcela mimo jakoukoli organizaci. Podléhala přímo starostovi a byla dislokována jen v některých městech. Její kompetence, počty, vybavení, vystrojení a vycvičenost záležely především na obecní kase, místních poměrech a „předácích“ obce. Mezi jednotlivými sbory byly mnohdy propastné rozdíly. Zatímco např. obecní policie Zlín či Brno disponovaly uniformovanými, dobře vycvičenými a vyzbrojenými sbory, existovaly také obecní policie čítající pouze jednoho příslušníka. I z těchto důvodů měla být napříště obecní policie plně integrována do vznikajícího systému bezpečnostních sborů.
Reorganizace bezpečnostních složek
K úplné reorganizaci bezpečnostních složek, a to jejich sloučením, došlo 1. července 1942. Do té doby zde existovalo četnictvo (Gendarmerie), vládní policie (Regierungspolizei), obecní policie (Gemeindevollzugspolizei) a hasičstvo (Feuerschutzpolizei) jako samostatné složky. Roku 1942 byly všechny tyto složky sloučeny pod tzv. Protektorátní policii (Protektoratspolizei) s jednotným centralizovaným velením. Uvnitř pak došlo k rozdělení na pořádkovou – uniformovanou protektorátní policii (Uniformierteprotektoratspolizei) a bezpečnostní – neuniformovanou policii (Nichtuniforemiertaprotektoratspolizei). V čele každé z nich stál generální velitel (Generalkommandant), který byl bezprostředně podřízen nejvyššímu veliteli SS a policie při úřadu Říšského protektora (Höheren SS und Polizeifűhrer beim Reichsprotektor).
Reorganizace pokračovala dál. V rámci vládní policie se chystalo zřízení úseků a policejních revírů. U četnictva došlo ke zrušení četnických pohotovostních oddílů a oddělení četnických silničních kontrol a jejich nahrazení četnickými motorizovanými setnimani (Gendarmerie Kompanie mot.). Nově se zřizovaly školy a výcviková střediska. Poté, co v důsledku povinného odchodu bývalých příslušníků čs. legií notně prořídly zejména řady policie a četnictva, byl zahájen nábor nových příslušníků.
Uniformovaná protektorátní police v Mladé Boleslavi a Olomouci
Dne 29. června 1942 vydal Generální velitel policie v protektorátu generál Riege (Generalleutnant der Polizei) rozkaz pro pořádkovou policii č. Pr 1100: „Pan generálplukovník policie Delague (nastoupivší na místo říšského protektora po atentátu na Reinharda Heydricha, pozn. aut) rozkázal zřízení dvou praporů uniformované protektorátní policie, které posílí i hasičské regimenty a policejní rezervy.“ Tak vznikly prapory v Mladé Boleslavi (Protektoratspolizeibataillon Böhmen) a v Olomouci (Protektoratspolizeibatillon Mähren). Oba byly později nasazeny na likvidaci následků náletů v Hamburku, Brémách a Kielu. Z německého pohledu se však neosvědčily a v roce 1944 po návratu do Protektorátu byly zrušeny.
Definitivní tečkou za reorganizací bezpečnostních sborů pak byl rok 1944. Všechny dosud provedené změny vyústily v oficiální zřízení Uniformované protektorátní policie s inspektorem v čele. Zároveň došlo k úplnému sjednocení stejnokroje i označení na ramenních páscích. Jednotlivé sbory se od sebe lišily především knoflíky. Zároveň byla zřízena Neuniformovaná protektorátní policie s podobnou organizační strukturou, zjednodušenou a co nejvíce přizpůsobenou uspořádání bezpečnostních sborů v Říši. Tento stav trval prakticky až do konce války.