Uklízečky s československou a americkou vlajkou na těle

Bitva o rozhlas se naplno rozhořela, když rozhlasáci vyvěsili nad nacisty ovládanou budovou naši a americkou vlajku. Přes kontroly esesáků je do budovy tajně pronesly statečné uklízečky. Němci běsnili, ale za celou dobu bojů nedokázali vlajky symbolizující svobodu zlikvidovat.

Když pronikli do budovy rozhlasu na Schwerinově (Vinohradské) třídě čeští četníci, čeští zaměstnanci v 12:15 vyvěsili z balkonu ve čtvrtém patře nad průčelím nejprve československou a pak americkou vlajku. Němci na ně okamžitě začali střílet z protějšího domu i z balkónu v prvním patře. Další vlajky, britskou a sovětskou, v té době ještě rozhlasáci nestačili vyvěsit. Obě strany rozpoutaly naplno střelbu ze všech zbraní, ozvaly se také výbuchy granátů a chodby, studia a schodiště rozhlasového komplexu se proměnila ve frontovou linii.

Několik českých policistů a povstalců nato vyběhlo na ulici a stříleli na Němce v protějších domech a na esesáky v prvním patře rozhlasu. Vlajky tak uchránili před zničením. Ve 12:33 se už z přijímačů v Praze a okolí začalo ozývat: "Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu! Vraždí tady české lidi!" Z reproduktorů byla slyšet kulisa výbuchů granátů a výstřelby z ručních zbraní. Boje o každé patro a každý důležitý objekt v rádiu pak zuřily dlouhé hodiny, ale československá a americká vlajka po celou dobu visely na budově rozhlasu jako symboly vítězství a svobody.

Statečné české uklízečky

Vlajky nechal zhotovit u krejčího Františka Šikla tehdejší vedoucí hospodářské správy rozhlasu Jan Rada už začátkem roku 1945. Do Němci střeženého rozhlasu je propašovaly dvě ženy. Látky měly po částech omotané na těle pod šaty. Statečné rozhlasačky přitom vědomě riskovaly své životy, protože musely projít přes osmičlennou stráž esesáků v hlavním vchodu do budovy ze Schwerinovy (Vinohradské třídy).

Tehdejší vedoucí hospodářské správy rozhlasu Jan Rada

Nejprve pronesla přes německé stráže americkou vlajku uklízečka Marie Šteflová, rozená Šundová, z Běchovic. Nato Marie vynesla z budovy uschovanou československou vlajku, aby ji mohl krejčí opravit. Československou vlajku pak do rozhlasu propašovala nazpátek manželka Jana Rady, uklízečka Božena Radová z Tehova u Říčan, jejíž manžel nechal vlajky ušít. Podařilo se jí to až 5. května kolem poledne.

Jan Rada mezitím s rozhlasáky Ferstem, Jelínkem, Petrem a Haissingrem vynášeli ze truhlárny do 4. patra žerdě pro vlajky. Jelínkovi se to napoprvé nepodařilo, esesáci mu žerdě zabavili. Rozhlasáci ale v napjaté atmosféře jednali asertivně a tyče zanedlouho Němcům před jejich zraky sebrali. Po poledni se různými cestami dostaly vlajky a žerdě na balkón ve čtvrtém patře. Jan s kolegy pak ve 12:15 pod začínající střelbou stačili vyvěsit nejprve československou a pak americkou vlajku. Pak už je spolubojovníci odvolali shazovat granáty ze střechy a pomáhat povstalcům, kteří pronikali do rozhlasu ze střechy domu Balbinově ulici.

Čtyři vlajky spojenců nad rozhlasem

Z fotografií budovy rozhlasu z 5. května je více známý pohled na čtyři vlajky - československou, americkou, britskou a sovětskou. Zbylé dvě se ale objevily na ochozu balkónu ve čtvrtém patře až pozdě odpoledne, když už se esesáci a vojáci Wehrmachtu v budově rozhlasu vzdali. Všechny čtyři vlajky tam pak vlály i v době dalších bojů a bombardování rozhlasu na Vinohradech a ve Strašnicích až do 8. května 1945 i při oslavách další dny.

Poničená budova Československého rozhlasu

Vlajky spojenců byly za nenáviděného protektorátu "šité srdcem". Ani z dnešního pohledu proto nevadí, že se krejčí František Šikla dopustil drobných nepřesností na vlajce americké, britské i sovětské. Šedesát let po osvobození vyrobili nadšenci podle dobových fotografií přesné repliky všech čtyř vlajek i s jejich nepřesnostmi a na rozhlas je vyvěsili při rekonstrukci bitvy o rozhlas v květnu 2005. Na balkóně ve čtvrtém patře na Vinohradské 12 v Praze zavlají tyto vlajky i 5. května 2015, kdy si připomeneme sedmdesáté výročí obětí a hrdinství našich lidí u rozhlasu.

Prameny:
ověřené výpovědi účastníků bitvy o rozhlas v Archivu Českého rozhlasu, většinou z let 1945 a 1946

Sobota 5. května 1945