Ubrečený Lojza – nejznámější kolaborant z rozhlasu
Slova jsou tak mocná, že se za ně platí životem. Na šibenici skončil i český novinář Alois Kříž, který se provinil tím, že mluvil do rozhlasu. Za protektorátu se podílel na německé propagandě a byl členem fašistické organizace Vlajka. Kříž sice nikoho neudal, ale byl natolik známý, že ho po válce odsoudili k trestu smrti za kolaboraci.
Alois Kříž byl chudý jako myš, vyšel z nuzných poměrů. Otec byl válečný invalida, matka záhy zemřela. „Starost o holou existenci byla také jedním z důvodů, proč usiloval o práci v rozhlase,“ říká Jan Cebe z Karlovy univerzity, který se se specializuje na protektorátní média. Zlom v Křížově kariéře nastal v okamžiku, kdy se stal politickým redaktorem časopisu Vlajka. V roce 1941 nastoupil do protektorátního rozhlasu a stal se zřejmě jeho nejznámějším hlasem.
Kříž byl přitom ještě před válkou bezvýznamná postava na okraji politického spektra. „Teprve v protektorátu šla jeho hvězda nahoru, dostal solidní místo v rozhlase za solidní plat,“ říká historik Cebe.
V archívu Českého rozhlasu se však zachoval jediný záznam, kde Alois Kříž hovoří. Je to rozhovor s generálem Liborem Vítězem o Maginotově linii ve Francii a o úspěchu německé armády v boji proti Stalinovi (Generál Vítěz byl po válce odsouzený na čtyři roky).
Jako politický redaktor měl Kříž odpovědnost za propagandistické skeče, které v té době rozhlas pravidelně vysílal. Kromě rozhlasových vln se objevil také na fotografiích z Pražského povstání. Na nich je ještě ve slušivém obleku, avšak zkrvavený a bos, vláčený z budovy rozhlasu. „Tam byl pátého května zatčený, když chtěl utéct vedlejším vchodem do Balbínovy ulice,“ objasňuje poslední Křížovy vteřiny na svobodě Cebe. Následně skončil v Pankrácké věznici.
Na konci války řada aktivistických novinářů začala kličkovat a měnit své názory, aby si zachránila holou kůži. Alois Kříž ve svých postojích vytrval. Při soudu se ale snažil svoji vinu bagatelizovat a rozhodně popíral především to, že by na někoho střílel v budově rozhlasu, jak vypovídali někteří svědci. „Nikdy jsem nestřílel na lidi a nikdy jsem také nikoho neudal,“ tvrdil před Národním soudem tehdy šestatřicetiletý Kříž.
Ze soudního spisu vyplývá, že obžalovaný často propadal v pláč, a dobový tisk označoval jeho hlas za přiškrcený. Kvůli tomu získal ještě za protektorátu mezi posluchači přezdívku Ubrečený Lojza.
Obžaloba vinila Kříže z toho, že se svým působením v rozhlase snažil ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch okupantů a snažil se přimět veřejnost k aktivní spolupráci s Němci. Národní soud ho s dalšími dvěma aktivistickými novináři odsoudil 26. března 1947 za kolaboraci. Poprava byla vykonána na Pankráci ten samý den.