Tři velké víry
Rozsah nové výstavy Tři víry: judaismus, křesťanství, islám v Newyorské veřejné knihovně je úžasný. Sahá od bible nalezené v klášteře na bretaňském pobřeží, který roku 917 vyplenili Vikingové, po litografii z roku 1904, která ukazuje původní podobu synagogy Emanu-El na Páté avenue v New Yorku. Je tu skvostně zdobená kniha koptských křesťanů z 20. století i skromný výtisk evangelií v africkém jazyce Grebo ze století devatenáctého. Jsou tu korány, které vás oslní zlatými lístky a elegantní kaligrafií, i jeruzalémský Pentateuch z 13. století psaný písmem, které užívali Samaritáni, jejichž původ sahá do Severního království Izraele.
Návštěvníci obdivují Gutenbergovu Bibli i její překlad z roku 1611, který pořídil anglický král Jakub. Je tu první korán vydaný roku 1649 v angličtině i turecké a perské rukopisy, kde je zobrazen Muhammad s ostatními proroky. Místo tváře má prázdné bílé místo v souladu se zákazem jeho portrétování. Námětem výstavy jsou tři abrahamovská náboženství – judaismus, křesťanství a islám, jejichž předkové byli pastýři kočující po Blízkém východě a Abraham, který vyznával víru v jediného Boha. Odmítl přitom antická náboženství s přemírou bohů, kteří byli vybaveni různými atributy a rozličnou mocí. Abraham místo nich dosadil jednoho jediného Boha a náboženství, které se od něj odvozují, hlásala, že Bůh se zjevil svým prorokům. Tato zjevení byla vtělena do kanonických spisů – hebrejské bible, křesťanských evangelií a muslimského koránu.
Výstava na to sice přímo nepoukazuje, ale souvislost mezi monoteismem a takovými texty není náhodná. Jakmile zmizeli bohové se svým soupeřením a konfliktními silami, náboženství se soustředilo jen na dva póly – na lidské a božské. Události, které jsou předmětem víry, se už neodehrávaly na Olympu nebo v jiném útočišti bohů, ale v pozemské říši. Náboženství se stalo součástí lidských dějin. O těchto vírách můžeme říci, že jsou historické.
Jedna část výstavy, o níž referuje deník New York Times, se zaměřila na šíření těchto náboženství poté, co se odpojila od svého rodiště na Blízkém východě – přispěla k tomu židovská diaspora, Pavlova evangelická misie mezi pohany a vojenské výboje muslimských armád. V době, kdy se tyto víry začaly šířit, vznikla potřeba překladu posvátných textů, která si vynutila vícejazyčná vydání, kde se překlady mohly objevit ve sloupcích vedle původního textu nebo vetkané mezi jeho řádky.
Na newyorské výstavě je krásný svazek Žalmů z roku 1516, který byl vytištěn v italském Janově včetně původní hebrejštiny, řeckých sloupců převzatých z kanonického překladu Septuaginty, ale i arabštiny, aramejštiny a latiny. Všechno navíc provází komentář. Ukázky křesťanských textů z českých zemí, Polska, Ruska a Litvy jsou zcela mimořádné - pocházejí ze sbírek knihovny, která byla ve dvacátých letech minulého století zakoupena od sovětských bolševiků.
Newyorská expozice zdůrazňuje podobnost náboženských tradic, které doprovází miniaturní výstavka ve vedlejší galerii, která se jmenuje Scriptorium a připomíná místa, kde mniši ve středověku opisovali a iluminovali své knihy nebo svitky. Jsou tu ukázky pergamenu nebo- li kůže koz, ovcí i jelenů, najdete tu několik druhů tradičního papíru včetně aharu, což je papír pokrytý ledkem a vaječnými bílky. Dozvíte se také o zdrojích barevných pigmentů jako byly slupky granátových jablek nebo vysušený hmyz. Výstavu doprovází videa, která líčí vznik per, inkoustu a starých rukopisů.
Tři velká náboženství toho mají mnoho společného, ale důležité jsou i rozdíly. Příkladem je biblický příběh o Abrahamovi, který uvítal tři posly se zprávou, že jeho letitá žena porodí. Na výstavě je zpodoben nádherným obrazem z 15. století, který je součástí moskevského vydání novozákonního evangelia podle Lukáše. Abrahamovi návštěvníci se svatozáří předjímají tři mudrce z Východu přinášející dary a, jak upozorňuje připojený štítek, jsou i předtuchou učení o svaté Trojici. V koránu se o Mojžíšovi a Ježíšově matce Marii píše jako o prorocích, ale i tady je můžeme chápat jako posly toho, co má teprve přijít.
Faktem je, že křesťanství vzešlo z judaismu a islám vyrostl z obou, a proto jsou podobnosti a vzájemné narážky současně příznaky velkých rozdílů. Každé náboženství agresivně přetlumočilo své předchůdce, přičemž sice přijalo jejich svaté texty, ale radikálně pozměnilo jejich význam a smysl. Současně platí, že každé předchozí náboženství se naopak brání pokusům o svůj výklad jako předehru něčeho většího a významnějšího.
Nešlo jen o jemné disputace a tyto rozdíly měly daleko k ekumenismu zvláště v případech, kdy se následnická náboženství snažila šířit svou víru dobyvačnými výboji a násilným obracením na víru. Všechna tři mají mnoho společných rysů – především nejsou primárně rozjímavá ani hloubavá. Jsou to historické víry soustředěné na čin a akci, ale jejich podobnosti často vedou k hlubokým protikladům. Judaismus byl po celá dvě tisíciletí spojen s jediným národem a jako takový je nejméně obrácený navenek, ale všechna tři náboženství se chápou jako tvůrci světových dějin. Každé z nich si představuje, že jeho věřící v nich mají význačnou roli, a právě v tom se všechna tři od sebe vzájemně liší.
Tyto úvahy jdou přirozeně za rámec newyorské výstavy, ale jejich pochopení vede ke zkoumání, zda tyto víry mají víc společného než rozdílného. To zase vede k dalším závěrům a dokonce ke hledání dávné inspirace současného ekumenismu. Pachatelé teroru, kteří pyšně hlásají svou oddanost muslimské víře, ale i duchovní vůdci, kteří jejich počínání schvalují, tvrdí, že znají jediný pohled na to, kam by se měly ubírat dějiny a jakou roli v nich mají hrát stoupenci islámu.
Tento výklad není tak neobvyklý, jak by se mohlo zdát, přestože pokaždé nevede k násilným činům. Může nám také vysvětlit, proč jsme dosud mnoho neslyšeli o expozici, která zdůrazňuje, co je nám společné. Výstava Tři víry: judaismus, křesťanství a islám je v Newyorské veřejné knihovně k vidění až do 27. února.
Podrobnosti o výstavě najdete na adrese http://exhibitions.nypl.org/threefaiths/
