Tomáš Koblížek: Spor o konspirační teorie
Jsem filosof jazyka, který se věnuje temnějším zákoutím naší řeči: lžím, nenávistným projevům či konspiračním teoriím. Často o těchto věcech diskutuji s druhými a občas dojde i k nesouhlasu. Nedávno jsem například vedl polemiku s kolegy religionisty z výzkumného spolku Konspiritualita.
Mluvili jsme o tom, jak hodnotit právě konspirační teorie. Jen pro připomenutí, jde o spíše šroubované úvahy, podle nichž za nějakou událostí, jež způsobila výraznou újmu, stojí zlovolné spiknutí nějaké skupiny lidí. Příkladem jsou úvahy o „skutečných strůjcích“ útoků z 11. září nebo teorie o podnikateli Georgu Sorosovi. Ten se svoji suitou údajně ovládá světové dění.
Čtěte také
V čem spočívá náš spor? Kolegové religionisté mají ke konspiračním teoriím spíše shovívavý postoj. Například Jan Kozák upozorňuje, že konspirační teorie podobně jako náboženství prostě poskytují lidem nějakou orientaci ve světě. Ten by pro ně jinak byl nesmyslný. Radek Chlup, jiný religionista-odborník na dané téma, zase tvrdí, že jde o novodobé mýty. Konspirační teorie podle něho pomáhají obrazně vyjádřit obavu z narušení přirozeného řádu světa nějakými neblahými činiteli. Konspirační teorie jsou tak podle něho pravdivé. Vyjadřují něčí reálné, autentické znepokojení.
Se svými kolegy, jichž si skutečně vážím, v tomto nesouhlasím. Jejich shovívavější hodnocení, které také silně rezonuje ve veřejném prostoru, je do jisté míry odůvodněné. Ale podle mého nechává stranou dva důležité aspekty konspiracionismu.
V první řadě nechává stranou ty, na koho konspirační teorie útočí a kdo za jejich šíření musí platit. Jak upozorňuje filosof extrémismu Quassim Cassam, konspirační teorie totiž nejsou jen krkolomným vysvětlováním světa nebo obrazným výrazem znepokojení. Jsou to řečové akty, jejichž cílem je za pomoci smyšleného obvinění vyvolat nepřátelství či hněv vůči nějakým lidem. Totiž právě vůči údajné skupině spiklenců.
Čtěte také
V návaznosti na výzkumy Jovana Byforda pak Cassam upozorňuje, že historicky vzato je DNA konspiračních teorií antisemitské: oněmi spiklenci, na něž konspirační teorie útočí, bývají tradičně Židé. Ti se údajně spikli, aby obdrželi tu či onu výhodu na úkor druhých.
Terčem konspiračních teorií však samozřejmě mohou být i jiné skupiny, podle dané situace. Například během pandemie covidu-19 byli terčem lékaři zodpovědní za organizaci programů očkování. Hněv vyvolaný konspiracemi měl pro tyto lidi důsledky. Například pokud si pro ně rozbouřený dav chtěl dojít až do jejich domovů.
Existuje však ještě jeden přehlížený aspekt konspirací. Fakticky vzato se věci běžně nemají tak, jak naznačuje religionistický pohled. Totiž že by konspirační teorie byly sice krkolomným, ale autentickým výrazem snahy rozumět světu či výrazem úzkosti ze stavu současné civilizace. Četné rozbory ukazují, že řada konspiračních teorií je zbraní v rámci války. Vznikají v jedné zemi a jsou posílány do jiné, aby v ní uměle vyvolaly rozhořčení a napětí.
Čtěte také
Například český mediální analytik Josef Šlerka nedávno upozornil, že „ruské tajné služby patřily vždy k těm nejúspěšnějším ve vytváření různých konspirací, jako například, že AIDS je americká biologická zbraň“. Říkat pak tuzemským hlasatelům konspirací, že jde o novodobé mýty či legitimní formu sociální kritiky, znamená udržovat je ve stavu, kdy byli někým oklamáni. Místo vlastních autentických postojů nevědomky tlumočí lež poslanou odjinud.
Vzhledem k vážnosti tématu doufám, že naše debata, debata mezi filosofií a religionistikou, bude pokračovat dál. Možná je můj pohled jednostranný či nespravedlivý, což se vzhledem k tak komplexnímu tématu může snadno stát. Tím spíš budu vděčný za reakci a další dialog.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
