Tibet hledá svou vlastní cestu mezi moderním vývojem a tradicemi
V těchto dnech uplynulo 50 let od potlačení protičínského povstání v Tibetu. Mají-li si Tibeťané, pyšnící se stovky let starými buddhistickými tradicemi, zachovat svou jedinečnou identitu, a přitom nezaostat při horečné přeměně Číny v moderní společnost, čelí v současné době nelehkému rozhodování. To sahá od bolestného výběru rodičů, zda se mají děti ve škole soustředit na svou rodnou tibetštinu, nebo na mandarínskou čínštinu, která je úřední řečí, až po banálnější otázky typu, jak se oblékat, jakou hudbu poslouchat a jaké knihy číst. Píše o tom agentura Reuters.
Ideálem je vytvoření moderní tibetské kultury, která by byla něčím víc než nápodobou sousední kultury čínské či reakcí na čínský náboženský a politický útlak. Letos je to 50 let, co tibetský duchovní vůdce dalajlama odešel do exilu po neúspěšném povstání proti čínské nadvládě. Se snižující se pravděpodobností dalajlamova návratu se řada Tibeťanů dívá na situaci pragmaticky.
"Musíme se naučit čínsky, protože bez čínštiny nelze ničeho dosáhnout, bez čínštiny nemáme budoucnost," říká silně akcentovanou čínštinou třiadvacetiletý mnich Tändin z tibetské části odlehlé západočínské provincie Čching-chaj. "Dnes si člověk ani nenakoupí, pokud mluví jen tibetsky," dodává novic, který se čínsky naučil jako samouk v klášteře usazeném nad údolím, které je poseto vesničkami a zářivě bílými stúpami, na nichž se ve vánku třepetají modlitební vlaječky. V Tändinově domovském městě Tongren je tibetština ve školách hlavním vyučovacím jazykem a většina nápisů je zde dvojjazyčná - vedle čínštiny je vidět tibetské písmo vycházející ze sanskrtu. Řada Tibeťanů zde mluví jen špatně čínsky, nebo neumí vůbec. Vyhlídky na kvalitní vzdělání a práci jsou bez znalosti čínštiny omezené.
"Tibeťané a Číňané skládají zkoušky společně, ale Tibeťané pokaždé propadnou, protože neumějí dobře čínsky. Takže ta nejžádanější pracovní místa tady v okolí dostanou nakonec Číňané," vysvětluje tibetský učitel, který si nepřeje být jmenován z obavy před trestem za to, že hovořil se zahraničním novinářem. "Rodiny čelí těžkému výběru, jestli vzdělávat své děti v tibetštině, anebo zlepšovat jejich angličtinu. Ale náš jazyk je naše matka. Jak by mohl člověk opustit vlastní matku?" dodává. "Na internátech, kde se děti vzdělávají, si oblíbí rýži, smaženou zeleninu a smažené maso," poukazuje na další vliv čínských tradic etnický Tibeťan Luo-žung Čan-tuej z provincie S'-čchuan, který je členem vládou řízeného Čínského tibetologického centra. "Vrátí se domů a už nechtějí campu, což u jejich rodičů vzbuzuje obavy, že ztrácejí svou identitu," uvádí s odkazem na tradiční tibetskou mouku vyráběnou z praženého ječmene.
Zatímco mnozí Tibeťané nadále s oblibou nosí své teplé pláště s dlouhými rukávy, mladí se často oblékají podle současné módy do džínů a sportovních bot jako jejich čínští vrstevníci ve větších, kosmopolitnějších městech na východním pobřeží země. "V tomto oblečení nemůžete přijít do práce. Na lidové slavnosti je fajn, ale ne, pokud se chcete v životě někam propracovat," prohlašuje tongrenský turistický průvodce Rodün. "Podívejte se na něj. Lehce poznáte, že pochází z hor," dodává s opovržením nad vzhledem staříka v dlouhém zaprášeném plášti s malou dýkou houpající se u opasku, který přišel do kláštera obětovat mléko a ječmen. Ale i když tradiční tibetská strava a oblečení ztrácejí na popularitě, jiné aspekty tibetské kultury jako literatura a hudba zažívají renesanci a vzkvétají navzdory, či snad díky vládnímu útlaku po loňských březnových násilných nepokojích v tibetské metropoli Lhase.
Za tímto vzestupem překvapivě stojí nová generace tibetské elity, která si osvojila plynou mandarínskou čínštinu při studiu v počínštěných městech regionu či na internátech v čínském vnitrozemí. "Tibeťané jsou dnes daleko průbojnější a sebevědomější, než byli v minulosti," domnívá se Cchering Sakja, expert na tibetštinu z univerzity v kanadské Britské Kolumbii. "Roste počet mladých Tibeťanů, kteří mluví plynně čínsky, jsou vzdělaní, nepovažují se za zaostalou menšinu a vyžadují stejné zacházení jako zbytek Číny." Tibetská literatura vzkvétá společně s tibetskou bloggerskou komunitou. Tibeťanky vznášejí feministické otázky týkající se své role ve společnosti a ve Lhase účinkují tibetské rockové kapely.
