Svět přízraků a duchů
Šumavské pověsti jsou plné přízračných bytostí, démonů, nikde v české kotlině jich není tolik. Martin Stejskal je ve své knize Labyrint tajemna vyjmenovává a čtenářům běhá mráz po zádech. V šumavských lesích a samotách se to podle pověstí hemžilo obřími můrami, vodními ženami i smrtícími ptáky.
Zdejší raritou jsou huckaufové, tedy příšerní škrtiči, kteří skákali lidem znenadání na záda a škrtili je až k smrti. Zlovolní škrtiči vypadali jako skřítci, sedávali na kamenech porostlých mechem a malým kladívkem do nich ťukali v pomalém uhrančivém rytmu. To je hrozná představa připomínající děsy z klasických hororů.
Většinou ovšem prý huckhaufové lidem neublížili, ale s kým se dostali do konfliktu, s tím bylo zle. Děti v rejštejnské škole jednou viděli z okna, jak se za panem děkanem plíží malý šedivý mužík, prý jako by ho popelem posypal, uklání se za jeho zády, pitvoří, dělá do vzduchu zřetelný kříž. Děkan nic netušil, ale když se od dětí dozvěděl, co viděly, posmutněl. Druhého dne měl jít na pouť, ale nešel. Cítil se nevýslovně slabý. Když se poutníci ze Strašína vrátili, byl mrtev.
Jinou raritou byli wildkanzlové, nelítostní šumavští upíři, kteří sužovali šumavské obyvatele po dlouhá století. Na nejvyšších vrcholcích Šumavy sídlil Černoboh a čarodějnice se pravidelně usazovaly na Třístoličníku. Celá řada místních pověstí vypráví příběhy o skřítcích a skrytých pokladech. Zvláštností jsou tu tak zvanístromoví mužíčkové. Jsou to bytosti sídlící ve stromech. Stromy ochraňují, a proto bojují proti dřevařům, zabraňují jim v poražení stromu, způsobují těžká poranění a dokonce i smrt.
Hrůzyplným přízrakem je dobytčí běs. To je démon ukazující se v podobě zvířete podobného ještěrce. Srší jiskrami, plaší dobytek, jenž se nejen rozuteče ale i zraní. Fantastickým přízrakem je Lesní matka. Ta se objevuje zcela nečekaně a překvapuje odpočívající dřevaře. Nebožáky, které potká, zavádí do hlubin lesů, odkud se již nikdy nevrátí.
Hora Boubín, dnes známá svým pralesem, byla odedávna tajemným místem. Sídlil tu nejmocnější čaroděj celých Čech. Jmenoval se Žídek a v pověstech najdeme jeho divy a kozla, kterými překvapoval místní obyvatele. Dodnes se prý zjevuje na úbočí Boubína doprovázen blesky a mohutným hřmotem. V nitru Boubína se ukrývají vzácné poklady a doutná tu věčný oheň. Magické podzemí hlídá obrovský trojhlavý pes, kterému z huby šlehají plameny. I to je typický keltský prvek.
Zajímavé je, že na Šumavě chybí v místní démonologii nadpřirozený vládce typu Krakonoše či Muhu. Třeba proto, že zdejšímu světu démonů a přízraků prostě nešlo vládnout. Ostatně vládnout světem za hranicemi Gabréty není ani dnes jednoduché…
