Svědectví dopisů a deníků o Velké válce

Dopisy na březové kůře

První část cyklu Každý dopis má svůj příběh jsme vysílali na začátku června. Z reakcí našich posluchačů vybíráme pasáž z dopisu Daliborky Vackové z Opatovic:

Rakousko-uherští zajatci na východní frontě |foto: licence Public Domain, volné dílo

Druhý díl vysíláme 28. července v 8:55 hodin.

„Posílám opis dopisu formát 25x8,5 cm s datem 3. 6. 1915, neboť proužek papíru na 3x stočený by se – bezmála stoletý – rozpadl. Korespondenční lístky z březové kůry, psané inkoustovou tužkou, už neexistují – ve čtyřicátých letech se ještě daly číst. Je to dopis mého staříčka Antonína Vrány z Vysoké č. 19, Hustopeče nad Bečvou, rodem z Uhřičic u Kojetína. Byl starostou a rukoval už v prosinci 1914 na výzvu císaře Františka Josefa a z války se už nevrátil, prohlášen jako nezvěstný. Manželka Emilie zůstala s 200 ha polností a pěti dětmi sama. Nejstarší Marie – moje maminka – měla 14 let, její bratr 11 a nedosáhli na koně okšírovat chomoutem, potřebovali stoličku. Bída byla taková, že maminka na kávovém mlýnku semlela ječmen a udělala placky, které píchaly osinami, ale ošidil se žaludek. Všechno šlo na válku, doma nic nezůstalo. Přišla španělská chřipka s vysokými teplotami, až jí spadly vlasy a hořela svíčka. Ale přežila… Mám po ní památku – šicí stroj, který bude mít rovněž sto let.“

S dopisem paní Vackové koresponduje psaní Václava Gayera z Jezeřan, který nám poskytla Hana Janišová Maršovic. „Březen 1915, okolí Zakšov, Michalov (řeka Nida), 55. pěší pluk, IV. prapor. Poněvadž zde je hojně břízového lesa, naskytla se nám příležitost posílati domů lístky z březové kůry jako zvláštnost. K tomu účelu jsme šplhali jako kočky po stromech olupujíce kůru. Za čas bylo celé prostranství stromu zbaveno svojí pokožky. Místo co jedni hráli vesele karty, neboť tak jako ve válce v poli, náruživý a hazardní hráči včas míru se nedovolili hráti, my zase ‚sekta druhá‘ jsme náruživě loupali stromy.“

První světová válka definitivně ukončila dlouhé 19. století. |foto: Public domain

Sníh, mráz, víno, dělostřelba a hraběnka z Vídně

V Polní poště budeme citovat z rukopisné Vzpomínky z války rusko-rakouské v roce 1914/1915 Jaroslava Jíry, desátník, u polní nemocnice 1/9 z Terezína. Jírovy zápisky velmi plasticky líčí jeho válečné dobrodružství, autor je vedl soustavně, jsou psány krásným a snadno čitelným písmem a mají slušnou stylistickou úroveň. Z jeho zápisků z února a března 1915 z haličské fronty jsem sestavil jakousi literární koláž. Strohost, lapidárnost neokázale vypovídají o utrpení aktérů Velké války.

Polní pošta od českých vojáků v Orientu za 1. světové války |foto: Břetislav Tureček

21. únor | Zemřeli nám už zde čtyři nemocní a jsou na zdejším hřbitově pochováni. Samí mladí hoši – Češi. Prostý křížek zdobí jejich rovy. Dnes nemáme mnoho nemocných. Večer přišla k nám hraběnka Hadíková z Vídně jako ošetřovatelka. Starší korpulentní dáma. Mám službu. Je teplý den, silnice plná bláta.

28. únor | Silný mráz. Krásný den. Fasovali jsme víno.V poledne slyšeti střelbu děl.

Rakousko-uherští vojáci popravují Srby, 1917 |foto: licence Public Domain, volné dílo

1. březen | Léčení dětí poraněných explozí šrapnelu. Mráz. Hraběnka všem se omrzela. Ráda by poroučela a mimo oběda ji není vidět zde. Přišel nový kuchař pro důstojníky. Nemám chuť k jídlu. Večer rybičky smažené na ceresu. V krámě u žida k dostání švýcarský sýr, čokoláda, ryby, pomeranče, buchty, máslo. Ale vše velmi drahé!

3. březen | Padá sníh a fouká. Rusové jsou v Užovském průsmyku. 10. a 26. divise tam bude poslaná, aby je vytlačila. Večer přípravy na případný útok. Fouká celou noc. Mám službu. Mužstvo spí.

4. březen | Padá sníh. Máme 15 až 20 nemocných denně. Mnoho se svrabem. Dostal balíček se salámem. Hraběnka přeložena pryč.

5. březen | Chladno. Poletuje sníh. 26. pluk těžkých houfnic jede ku předu rovněž i pluk císařských myslivců. Dostali jsme dva duševně nemocné. Hraběnka dnes odjela.

6. březen | Nefasujeme již víno, poněvadž ve čtvrtek se jich několik opilo. Bernt byl uvázán. Padá sníh celý den, v noci mrzne. Slyšeti střelbu z děl. Dnes snad 26. divise útok na ruské posice.

7. březen | K večeru letěl náš aeroplán v krutém mrazu ve vzduchu a pustil dolu depeši, která dopadla as ¼ hod. od vesnice.

8. březen | Začíná útok našeho vojska na ruské posice. Ráno od dvou hodin hřmí děla bez přestání celý den. Je velmi prudký mráz. Tyrolští myslivci vítězným útokem dobyli výšiny, museli se přitom broditi ale na kolena vodou přes řeku. Nepřítel as 6 km zahnán. K večeru vedou 460 zajatých Rusů. Zajatci vypadají úplně dobře. Máme 70 raněných.

9. březen | Od časného rána hřmí děla. Posice dělostřelectva jsou as 6 km od nás. Padá sníh a začíná vánice. V poledne vedou as 160 Rusů zajatých. Dělostřelba celý den. V noci od 8 do 12 hod prudký útok. Posloucháme, jak hřmí děla a rachotí rána z ručnic a strojních pušek.