Štramberk - botanická zahrada a arboretum
Vydáme-li se ze Štramberka po Lašské naučné stezce, dojdeme na jejím třináctém zastavení k unikátní botanické zahradě a arboretu. Nalézá se na jižním svahu v prostoru starého vápencového lomu zvaného Dolní Kamenárka a v jeho nejbližším okolí.
Botanická zahrada s arboretem tu začala vznikat v roce 1996, kdy lom odkoupil pan Petr Pavlík a místo začal přeměňovat v oázu, která ochraňuje jak jedinečná vegetaci i vzácné živočišné druhy, a zároveň poskytuje odpočinek a rekreaci návštěvníkům - milovníky přírody jistě zaujme kamenný labyrint s amfiteátrem starého lomu, hojně navštěvované jsou horolezecké cesty na některých stěnách.
„Botanická zahrada slouží jako genobanka pro budoucí rekultivace lomu. Najdeme tu například 12 druhů orchidejí a mnoho druhů, které lze najít pouze ve Štramberku, nikde jinde v republice. Zahrada představuje v tomto směru naprosto unikátní lokalitu. Za všechny jedinečné druhy uveďme například hlaváče lesklého vápnomilného. Cílem zahrady je , aby tyto unikáty nevyhynuly. Zahrada se nachází v jakémsi kaňonu, ve starém, poměrně rozsáhlém lomu. Na místě byla dříve průmyslová skládka, kterou bylo potřeba nejprve zlikvidovat a při tom jsme se dostali až na holou skálu. Chyběla tu tudíž tzv. semenobanka, tj. stav, kdy v půdě najdete nějaká semínka rostlin, která tam mohou ležet roky, desetiletí či dokonce staletí. Tady to bylo naopak naprosto čisté, což byla na druhou stranu fantastická příležitost vyzkoušet možnosti rekultivace. To se i osvědčilo. Podařilo se nám vykultivovat typická štramberská společenstva. Chci, aby tu po mě něco zůstalo, ukázat laické veřejnosti, že česká kytička je stejně hezká jako ta exotická.“
V lomu se těžilo od roku 1860 do dvacátých let minulého století. Poté opuštěný lom sloužil jako skládka a naposledy byla jeho plocha upravena pro fotbalové hřiště se škvárovým povrchem. Proto prvním nezbytným krokem při budování zahrady bylo odstranění navezeného odpadu a očištění starého skalního reliéfu. Současná plocha nově založené zahrady je téměř deset hektarů, první výsadby proběhly v roce 1999 a vše je tedy ještě ve stavu zrodu. Vápnomilná a teplomilná společenstva rostlin štramberského původu představují hlavní část expozice. Na dně vznikl unikátní vápencový mokřad bohatý na vodní a bahenní rostliny.
Najdeme tu místní druhy ohrožených a zvláště chráněných rostlin, které pocházejí především ze záchranného přenosu z lomu Kotouč. Doplňují je další rostliny získané z jiných lokalit. Z unikátního mokřadu na Kotouči pochází mj. i přeslička různobarvá, orobinec sítinovitý, kruštík bahenní či tučnice obecná. Členitý terén na dně lomu s četnými jezírky a skalkami umožnil, že kousek od sebe roste mokřadní i suchomilná vegetace. V současné době je v botanické zahradě více než 1200 druhů rostlin, zejména vhodné podmínky zde též nalezl kriticky ohrožený keř židoviník německý.
Na nově vzniklý mokřad navázala svým životem řada obojživelníků. Žije zde ropucha obecná, ropucha zelená, rosnička zelená, kuňka žlutobřichá, čolek obecný a čolek velký. Na skalních výchozech, suťových polích a lukách se vyskytuje řada zajímavých živočichů, např. saranče modrokřídlé, svižník polní, soumračník skořicový, suchomilka bělavá, bělozubka šedá, plch lesní, dlask tlustozobý. Skalní step je na bezobratlé neobyčejně bohatá; jen motýlů bylo na území botanické zahrady a arboreta doposud zjištěno více než 1100 druhů. Běžně zde létá například jasoň červenooký (Štramberk je jeho jedinou lokalitou v ČR, byl zde reintrodukován).
V květnu 1999 byla v době Štramberské pouti na dně lomu po odvozu škváry a hlušiny objevena jeskyně. Jeskyně byla nazvána Pouťová. Známá byla zřejmě již okolo roku 1880. Krátce nato však byla při pracích v lomu zasypána a zapomenuta. Při průzkumu v roce 2003 se speleologové dostali do hloubky přes 50 m, jeskyni proto můžeme zařadit mezi nejhlubší v republice. Doposud prozkoumaná část jeskyně má propasťový charakter s průměrným sklonem 52 stupňů. Voda z jeskyně vyvěrá asi 1 km jižněji.
V lomu jsou těžbou odkryty blokové akumulace štramberských vápenců. V některých místech jsou tyto vápence velmi bohaté na různé zkamenělé organismy. V severovýchodní stěně se nachází skluzové těleso černošedých jílovců s bloky šedých jílovitých vápenců a rezavě hnědých glaukonitických pískovců křídového stáří. Bylo zde nalezeno množství drobných zkamenělin, např. články lilijic, ostny a destičky ježovek, žraločí zuby, schránky ramenonožců, části kolonií mechovek, schránky mlžů, hroty belemnitů a mnohé další.
