štábní strážmistr Antonín Svoboda
Antonín Svoboda byl prvním hrdinou, který přišel v boji o rozhlas o život. Tehdy mu bylo 46 let. Bohužel se o něm nedochovalo mnoho informací. Jeho personální spis neexistuje a ve svědectvích pamětníků je pouze zmiňován jako ten, který padl.
Více informací nám o něm nepředala ani jeho dcera paní Marie Řezníčková. Veškeré doklady, dokumenty a fotografie si vzala velká voda v roce 2002, kdy paní Řezníčková bydlela v pražském Karlíně. Něco se nám nicméně přeci jen podařilo o tomto hrdinovi zjistit.
Narodil se 22. října 1898 Karlu a Josefě Svobodovým, kteří bydleli v Praze 8, v té době to byly Holešovice-Bubny. Zde také vychodil obecnou i měšťanskou školu a vyučil se řemeslu.
Začátek vojenské kariéry a rodina
Po absolvování vojenské služby našel zaměstnání jako soustružník kovů. Na přelomu let 1922 a 1923 požádal o přijetí k pražské polici – ke sboru uniformované stráže bezpečnosti, kam byl přijat.
V té době již žil se svou nastávající – Růženou Fuchsovou, s níž od května 1923 bydlel u své matky v Libni. Pátého srpna 1923 se Antonín Svoboda s Růženou Fuchsovou oženil. Ostatně dva měsíce před tím – 12. června 1923 mu porodila syna Jaromíra. V roce 1931 se jim pak ještě narodila dcera Marie.
Rodina Svobodových se posléze odstěhovala do Kobylis, odkud Antonín Svoboda docházel do služby. Kde všude přesně sloužil, se nám bohužel zjistit nepodařilo, ale víme, že byl od roku 1944 služebně přidělen k eskortnímu oddělení pražské policie. Zde se také seznámil s kolegy, s nimiž 5. května 1945 odjel bojovat o rozhlas. Zda byl již předtím zapojen do odboje, není známo. Je to však velmi pravděpodobné, protože se jej účastnila velká část jeho kolegů.
Poslední den
Pátého května 1945 po dvanácté hodině vyrazil Antonín Svoboda k rozhlasu. Do budovy vnikl mezi prvními. Zde také krátce po čtvrt na jednu padl. Podle některých výpovědí zemřel na schodišti do prvního patra, podle jiných v boji na galerii. Podlehl střelám jednoho z příslušníků SS, který byl vzápětí povstalci zastřelen.
Rodina o osudu Antonína Svobody nevěděla vůbec nic. Do služby odešel 3. května a ještě pátého mu manželka do Bartolomějské ulice odnesla kastrůlek s obědem. O tom, co s ním je, rodina nevěděla po celou dobu povstání. Až teprve po skončení bojů vyrazila Růžena spolu se synem Jaromírem manžela hledat. Pátrání je zavedlo až k rozhlasu – do nedaleké kavárny Nizza. Zde byla improvizovaná márnice, kam byli ukládáni padlí z okolí rozhlasu. Tady jej manželka se synem nalezli.
Antonín Svoboda byl pohřben 10. května 1945 na hřbitově v Libni. In memoriam byl vyznamenán československým válečným křížem a povýšen do hodnosti vrchního strážmistra. Ostatně válečný kříž je jedinou hmatatelnou památkou, která jeho dceři Marii Řezníčkové zbyla. Zůstaly ji také vzpomínky na otce, jenž se svým dětem a rodině vždy věnoval, a který položil život v boji za svobodu své země.
Antonín Svoboda byl první obětí boje o rozhlas a zároveň i prvním policistou, který padl v Pražském povstání. Po něm zahynulo ještě dalších šedesát kolegů z řad policie a četnictva. Jeho jméno je vyryto na pamětní desce na budově rozhlasu a na pamětní desce věnované pražským policistům, již o své životy přišli v letech 1938–1945, která je umístěna v Muzeu Policie ČR.