SS-Obergruppenführer Heydrich, Handrich, Hainrich!

V českých dějinách je jméno Reinhard Heydrich synonymem teroru a strachu. Jeho působení mimo protektorát však mělo mít dalekosáhlejší důsledky. Rasový fanatik, který za svůj zásadní a „pozitivní úkol“ pokládal likvidaci Židů. Na jeho rozkaz bylo popraveno mnoho českých vlastenců a nevinných lidí, na popraviště poslal ministerského předsedu Aloise Eliáše, představitele Sokola po jeho rozpuštění poslal do Osvětimi, do vlády dosadil kolaboranta Emanuela Moravce. Atentát provedený na jeho osobu parašutisty Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem ze skupiny Anthropoid ovlivnil průběh 2. světové války.

"Jaký to byl vynikající člověk, ten generál Hainrich..."

Reinhard Heydrich se stal noční můrou nejen obyvatelům Protektorátu Čechy a Morava, ale soudě dle dochovaných nahrávek rozhlasu, i noční můrou hlasatelů a jiných rozhlasových aktérů. Z nahrávek je patrné, že si každý dával záležet jak při vyslovování Heydrichova jména samotného, tak při jmenování jeho hodnosti. Jak se ale zdá, čím víc se člověk snažil, tím víc generála policie zesměšnil. Největší množství různých pojmenování se Heydrichovi dostalo po smrti, v temné době heydrichiády. Některá vystoupení českých a moravských dělníků pak ilustrují poněkud smutný fakt, že u mikrofonu většinou stojí ti méně povolaní.

Nejgrotesknější vystoupení patří horníkovi „z jamy Hlubina“ Karlu Juříčkovi z Ostravy. „Jaký to byl vynikající člověk, ten generál Heinrich, když vedle všech těch ohromných starostí….“ Zbytek proslovu se pak podobá dělnickým vystoupením v 50. letech. Zajímavým příspěvkem v reportáži je i proslov Emanuela Moravce, který svou řeč uvádí jmenováním „Petra Bezrúče“, po kterém následují Moravcovy úvahy.

Pozadu nezůstaly ani ostatní kraje protektorátu. Strojník Josef Pittner na manifestaci v Plzni jmenuje nejen „SS Oberkrupnfírera Handricha“, ale zmiňuje i ozdravný pobyt v lázních Luhačovice, kam „v minulých dnech odjeli první dělníci z Plzeňska“. Tyto pobyty, spolu se zvýšením příjmu sádla a jiných výhod pro dělníky, zavedl Heydrich v rámci jeho politiky „cukru a biče.“

Jednou z klíčových manifestací byl Slib českých divadelníků Říši v Národním divadle 25. června 1942. Z této akce pochází i známá fotografie, na které je zachycen Karel Höger, jak s opodál stojící Lídou Baarovou a ostatními herci hajluje. Fotografie je dodnes někdy nesprávně publikována jako důkaz Högerovy kolaborace, ačkoliv sám stoupencem nacismu rozhodně nebyl, naopak od některých jiných kolegů. Nezáviděníhodným úkolem přednést projev v divadle byl pověřen Rudolf Deyl, ale ani ten nebyl schopen správně jmenovat toho, kvůli kterému se v divadle všichni sešli. Ačkoliv na vyslovení hodnosti si dal záležet, se jménem už to bylo horší. Svou řeč uvedl oslovením „Páni a pánové…“

Po těchto a jiných projevech projevil profesionalitu již jmenovaný hlasatel Josef Cincibus. Rok po srmti Heydricha připomínal posluchačům událost přímo na místě atentátu. Jeho zvolání Heydrichova jména, aby nebyl přehlušen hudbou, vyznívá komicky. Symbolizuje tak blížící se křik Goebbelsův, který se jím marně snažil ovlivnit nevyhnutelný konec svůj i „Říše“.