Škeble na cestách aneb Převoz škeblí říčních
V obci Dudín, nacházející se mezi Jihlavou a Pelhřimovem, se rozhodli, ještě než začne sněžit a než zamrznou řeky i rybníky, vypustit a odbahnit místní návesní rybníček. Problém byl ale v tom, že tam žila poměrně velká populace škeblí říčních.
Ještě než přijely na místo těžké stroje, rozhodli se pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ze střediska v Havlíčkově Brodě, že co nejvíce škeblí posbírají a přemístí do nedalekých vodních nádrží v téže obci.
Současně nás také zajímalo, jak je možné, že škeble říční mohou žít v rybníčku, a jakou mají ve svém novém domově naději na přežití. Nejen na tyto otázky odpovídal Mgr. Václav Beran, zoolog AOPK ČR v Havlíčkově Brodě.
Na našem území žijí celkem tři druhy škeblí. Lastury všech tří druhů jsou světle zelené nebo žluté, nemají ani zámkové zuby, ani zámkové lišty. Škeble říční (Anodonta anatina) je jedním z nejhojnějších druhů mlžů u nás a nejhojnější škeble. Obývá vodní toky od potoků po velké řeky, ale také tůně, rybníky nebo jiné vodní nádrže. Ke svému životu potřebuje místa s mocnou vrstvou sedimentu, do kterého se asi ze dvou třetin zahrabává. Část škeble vystrčená z bahna bývá mírně pootevřená a s pomocí lamel filtruje potravy z vody. Na zimu se pomocí silné nohy posouvají do míst, která nepromrzají, takže v určitých místech toku nebo nádrže vznikají kolonie.
Mladá vývojová stádia škeblí - glochidie - parazitují na žábrách mnoha druhů ryb, se kterými se dostávají do horních částí toku. Tam v určitém věku ryby opouštějí a začínají žít jako jejich rodiče. Dožívají se věku 20 - 40 let.
Přestože se v současnosti nejedná ani o ohrožený, ani o ustupující druh, je potřeba chránit lokální populace, především při odbahňování rybníků, a alespoň část z nich přenášet a zachraňovat.
Kromě škeble říční u nás žije ještě - dnes už ohrožená - škeble rybničná (Anodonta cygnea) a také velmi vzácná škeble plochá (Pseudanodonta complanata).
Z velkých mlžů se na našem území vyskytuje kriticky ohrožená perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), velevrub malířský (Unio pictorum), velevrub nadmutý (Unio tumidus), velevrub tupý (Unio crassus). Posledním druhem velkých mlžů, kteří se vyskytují na našem území, je škeble asijská (Sinadonta woodiana), která byla do Evropy pravděpodobně dovlečena ve formě glochidií. V roce 2000 byl známá pouze z jedné lokality na jižní Moravě, od té doby se ale rozšířila i do Čech. Zdá se, že je vázána na tolstolobika pestrého.
Literatura: Luboš Beran (2002): Vodní měkkýši České republiky - rozšíření a jeho změny; Uherské Hradiště.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo
