Shrnutí: Jak letěl Iristu (úterý 27. dubna 2004)
Po návratu Altynaj jsme stručně zrekapitulovali její cestu do zimovišť a zpět. Nyní totéž o Iristovi. Ten stejně jako Altynaj uletěl zhruba 9000 kilometrů, ale mimo své hnízdiště byl výrazně déle - víc než 250 dnů.
Na cestu od Obu se Iristu vydal již 10. nebo 11. srpna 2003 a do zimoviště v jižním Gudžarátu doletěl 29. října; na cestě do zimoviště prožil 80 nebo 81 dnů. Mnoho času ovšem strávil na zastávkách u Syrdarji (58 až 59 dnů) a Amudarji (6 dnů). K zimovištím postupoval jen 15 až 17 dnů a obvyklá délka jeho denních přeletů byla přibližně 250 až 300 kilometrů. Od hnízda ho v zimovišti dělilo vzdušnou čarou 3650 kilometrů, oblet horstev mu ale jeho cestu prodloužil na 4750 kilometrů (měřeno jako spojnice hlavních bodů trasy, včetně posunu během krmení u Syrdarji).
Prakticky celou dobu zimování zůstával Iristu u dvou blízkých retenčních nádrží v jižním Gudžarátu: Džamvari a Puldžer. Spolu s ním bylo v těchto místech dalších osm čápů černých. (Podrobnější informace o Iristově zimovišti, kde jsme ho v prosinci krátce sledovali, najdete na stránce Expedice Indie 2003.)
Na cestu k domovu Iristu vyletěl 14. nebo spíše 15. března 2004 a dosáhl ho po 36 až 38 dnech - 19. nebo 20. dubna. Zajímavá situace během jeho návratu nastala v prvních jarních dnech, kdy měl patrně problémy při překonávání Hindúkuše (viz zápis z 25. března). Svůj návrat k domovu pak přerušil zastávkami u jezera Balchaš (asi 6 dnů) a řeky Irtyš (také asi 6 dnů). I v letových dnech byla rychlost jeho postupu poměrně nízká - zpočátku 150 až 250 km za den, později 100 až 200 km za den. Jeho zpáteční cesta vedla po trase dlouhé 4200 kilometrů, tedy poněkud odlišné a výrazně kratší než při cestě do zimoviště.