Šelma, která přeplavala oceán
Nedávný objev, že předkem madagaskarských šelem byl jediný africký druh, který navíc přeplaval oceán, je ohromující. Osvětlí totiž i další otázky týkající se rozšíření savců po celém světě. Tvrdí to výzkumníci Field Muzea v Chicagu a pomáhají tak nalézt odpověď na jednu z nejzáhadnějších otázek historie přírody.
Pozoruhodný Madagaskar
Madagaskar se zhruba před 165 milióny lety oddělil od Afriky a od té doby stále putuje jihovýchodním směrem Indickým oceánem. Díky dlouhodobé izolaci se na něm vyvinuly formy života, které nenajdeme nikde jinde na světě. Poměr endemických druhů, tedy takových druhů, které nenajdeme nikde jinde na světě, je zde velmi vysoký a u některých skupin zvířat a rostlin dosahuje až 100%! Největší rozvoj zde zaznamenaly menší druhy živočichů - Madagaskar je například centrem výskytu chameleonů.
Na Madagaskaru zcela chybí velcí savci, které známe z nedaleké Afriky. Nenajdeme tu žádné kočkovité ani psovité šelmy, žádné antilopy, ba ani slony či žirafy. Největší šelmou je fosa (Cryptoprocta ferox), cibetka jen o málo větší než domácí kočka.
Jen několik druhů savců není původních a na ostrov se dostali patrně až v historicky nedávné době s člověkem. Jsou to hlavně potkani a myši, divoké prase (Potamochoerus larvatus) a bělozubky rodu Suncus. Mnohem déle jsou na Madagaskaru lemuři (dnes rozeznáváme kolem 45 žijících druhů), netopýři, hmyzožravci (většina v endemické čeledi bodlínovitých Tenrecidae), hlodavci a šelmy. Na ostrově se nevyskytují jiné šelmy než cibetkovité a promykovité. Kde se však na tak dlouho izolovaném ostrově vzali?
Z jediného druhu
Původně vědci věřili, že sedm žijících madagaskarských druhů šelem patří mezi dvě až čtyři odlišné čeledi, což by naznačovalo, že tato zvířata kolonizovala ostrov několikrát nezávisle na sobě. Poslední výzkumy Field Musea v Chicagu naznačují, že všechny žijící madagaskarské šelmy se vyvinuly z jediného druhu, který na Madagaskar pronikl z Afriky. S největší pravděpodobností překonal oceán na plovoucích rostlinách před 24 až 18 miliony lety. "Výsledky našeho výzkumu ukazují, že všechny druhy madagaskarských šelem představují jedinečnou vývojovou linii, která měla pouze jeden počátek," říká spoluautor John Flynn, kurátor oddělení fosilií savců v The Field Museum v Chicagu.
Jak a kdy pronikli savci na Madagaskar, bylo dlouho obestřeno záhadou, protože na ostrově vzdáleném od východního pobřeží Afriky skoro 400 km je velmi málo fosilních pozůstatků. Aby tento problém překonali, analyzovali vědci geny žijících madagaskarských šelem a jejich nejbližších příbuzných v Africe a Asii. Zkoumali DNA čtyř genů 20 různých savců a výsledky zpracovali tak, aby prokázali, se kterými šelmami jsou evolučně nejvíce spřízněni. Výzkumníci také odhadli, kdy došlo k odlišení nových druhů. Vypočetli míru molekulárních změn u každého druhu a porovnali tyto molekulární "hodiny" s daty rozlišení jiných linií savců, známých z fosilních nálezů po celém světě. Výsledky vyvrátily dva dříve přijímané modely kolonizace Madagaskaru savci. Jeden tento model předpokládal, že savci na Madagaskaru žili již v době, kdy se ostrov odděloval od Afriky - tedy asi před 165 miliony lety. Druhý tvrdil, že savci pronikli na ostrov přes pevninský most, o kterém se předpokládá, že existoval asi před 45 až 26 miliony lety. Ale průzkum prokázal, že šelmy se na ostrov dostaly mnohem později, než předpokládaly dřívější hypotézy, a skutečnost je tak s nimi v ostrém protikladu. "Už po delší dobu jsou statistické metody pro odhad doby rozrůznění organismů dostatečně dokonalé na to, abychom mohli přesnosti tohoto odhadu důvěřovat," poznamenala Anne Yoder, mimořádná profesorka evoluční biologie Yale University, spolupracující výzkumnice muzea Field Museum, a přední dopisovatelka časopisu Nature.
Jedna z největších záhad přírody
Studie zároveň dodala další důkazy, že i lemuři překonali moře a kolonizovali Madagaskar jen jednou, v tomto případě mnohem dříve. Tým odhadl stáří této události na 66 až 62 milionů let. To potvrzuje, že překonání vodní překážky, po kterém následuje kolonizace a vývoj druhů, se u savců stává jen zřídka. Vědci dále poznamenávají, že jednou z příčin, proč dokázali madagaskarští savci přežít dlouhou pouť přes oceán bez potravy a vody, mohla být jejich schopnost hibernace nebo dlouhodobého stavu strnulosti. "Tato studie osvětlí i další otázky týkající se rozšíření savců všude na světě. Například jak se opice a hlodavci dostali před 35 miliony lety z Afriky do Jižní Ameriky, když už byly tyto kontinenty odděleny nesmírnou vodní bariérou," říká Flynn.
David Krause, profesor anatomických věd Stony Brook University, k tomu dodává: "Jak, kdy a odkud se vzala unikátní madagaskarská fauna, je jednou z největších neodhalených záhad historie přírody, a to z toho jednoduchého důvodu, že z posledních 65 milionů let se na Madagaskaru nezachovaly prakticky žádné fosilie. Objev, že předkem madagaskarských šelem byl jediný africký druh, je ohromující a vzrušující a je to nádherná ukázka toho, jak vědci díky novým nápadům a myšlenkám zodpověděli dříve nerozluštitelnou otázku."
Příbuzní hyeny
Šelmy z Madagaskaru patří podle dosud platných poznatků do dvou čeledí. Mezi cibetkovité (tam patří fosy a pucholové) a promykovité (sem spadají galidie). Někteří autoři obě čeledi slučují do jediné - cibetkovití. Studie prokázala, že všechny tyto druhy se vyvinuly z afrického zvířete podobného promyce a jsou blízce příbuzné promykám, které dnes žijí v Africe. Dalšími blízkými příbuznými afrických promyk a madagaskarských šelem jsou africké hyeny. Na základě studie, která u těchto zvířecích druhů mění jejich místo na stromu evoluce, bude muset být přehodnoceno vědecké zařazení druhů podle jejich příbuznosti. "Tato studie je velice významná pro pochopení biogeografické historie Madagaskaru a vývoje šelem," prohlásil Goodman, terénní biolog působící na Madagaskaru. "Podá nám to i informace potřebné k ochraně přírody a může to napomoci k záchraně toho, co z drahocenné madagaskarské přírody zbývá."
Český výzkum na Madagaskaru
Na Madagaskaru jsou každoročně objeveny nové a nové druhy zvířat i rostlin. Jen za posledních 15 let bylo popsáno více než 10 nových druhů lemurů, i když v mnoha případech se jednalo o znovuobjevení nebo přehodnocení stávajícího systematického zařazení, několik druhů bylo nalezeno poprvé. Mezi nimi například lemur zlatý a sifaka zlatočelý. K poznávání madagaskarské přírody přispěla i česká expedice LEMURIA, která v letech 1993 a 1998 prováděla první inventarizační průzkum v oblasti Hatokaliotsy na jihozápadě ostrova. Toto území bylo již v roce 1956 navrženo na ochranu, ale až do působení české expedice se vlastně nevědělo, co tam žije a roste.
Více na http://vesmir.msu.cas.cz/Madagaskar
Použitá literatura: Rohatý král - madagaskarské mýty, legendy a pohádky, Hošek Pavel, nakl. AGRO 2003.
Převzatý materiál z časopisu 21. století.