Rostislav Běhal: Jeden ze skalních
Říkat o někom, že je „skalní“, vzbuzuje asociace, které se pojí spíše s fandovstvím, s oddaností a příslušností k jistému sportovnímu klubu. Rostislav Běhal, o němž tu bude řeč, takovým skalním fandou byl. Jeho klubem však byl Československý rozhlas.
Během letošního července (přesně 17.) jsme si připomněli, že je to už pět let, co Rostislav Běhal, poté, co byl stále v plném nasazení práce rozhlasového historika, ve svých necelých 85 letech náhle zemřel.
My, kteří jsme jeho vitalitu měli šanci poznat až poté, kdy se po dvaceti letech násilného odloučení od rozhlasu znovu vrátil, jsme obdivovali jeho paměť, jeho schopnost objevování souvislostí a houževnatost, s níž se pídil po všem, co souviselo s historií média, s nímž na dlouho spojil svůj život. Zásluhou jeho trpělivé heuristiky vznikla první příručka zahrnující stručné portréty velké spousty rozhlasových pracovníků, zejména pak těch, kteří byli – nejen po roce 1968, ale i v jiných etapách periodicky se vracejících čistek – z rozhlasu vyloučeni. „Kdo je kdo v historii Českého rozhlasu“ se jmenuje ta slovníková příručka, která vyšla na konci roku 1992. Jakkoli v ní nepostihl zdaleky všechny důležité osobnosti, přesto položil velmi solidní základ přehledu postav rozhlasové historie (a namnoze ještě i současnosti), na který bylo možno posléze formou doplňků a dalších hesel úspěšně navázat.
Nevím přesně, zda heslo, jež pojednává o něm samém, napsal Rostislav Běhal vlastnoručně, či zda jeho koncipováním pověřil někoho z týmu svých spolupracovníků (patřila mezi ně mimo jiné Mgr. Renata Klabíková). Ale ať tak či onak, nebude na škodu zde ono heslo kompletně ocitovat. Má to dva účely: nabídne nám to představu o tom, jak jsou hesla v příručce „Kdo je kdo…“ utvářena, současně nám to poskytne bližší informace o životních peripetiích toho, na koho tu dnes vzpomínám.
Rostislav Běhal
* 22. 11. 1922 Bratislava Rozhlasový novinář a teoretik
Vzdělání: 1937-41 obchodní akad. Praha; 1945-47 VŠ obchodní (nedok.); 1956-60 FF UK Praha, rigor. 1964 (novin. hist.).
Rozhlas: 1952-57 ekon. redaktor, ved. redaktor Besedy Rozhl. novin; 1958-61 zástupce hl. red. polit. vys.; 1962-69 náměstek ústř. řed. (ředitel programu); 1969-70 stud. odd. Propuštěn pro účast na demokratizačním procesu 1968. Po rehabilitaci 1990-91 redaktor, pracoval na historii ČRo. Během působení v rozhl. připravoval reportáže z průmyslu, instruktivní ekon. poř., reportážní pásma (např. Bez proudu 1952), reportér masových cvičení na spartakiádě (1955). Rád pracoval metodou kombinovaných pořadů (pásem) slova a hudby i pro lit. red. (Nedělní hodinky, např. Velký trampský potlach - s L. Danešem 1956, Dějiny jedné továrny - 1958 aj.). Zač. 60. let soustředil pozornost zejm. na otázky programové skladby, prosazoval diferenciaci programů a výzkum poslechovosti.
Jiná působení: 1941-46 Mikrofona - Tesla Strašnice, skladový účetní a propag. referent; 1947 Tesla - podnik. řed., racionalizační odd.; 1948 KV KSČ, propag.; 1949-50 Tesla Lanškroun, zásobovač; 1951-52 Ligna PZO, ved. propag. odd.; po propuštění z rozhlasu 1971-90 Mototechna OZ 32, skladový provoz. Novinář: spolupráce se sport. odd. red. Mladé fronty (1945-47); závodní čas. Mikrofona (1946); Tesla (1947) a Tesla Lanškroun (1949-50). V letech 1956-57 člen stálého výboru Mezinárodní rozhlasové univerzity (URI) v Paříži; 1961-68 exter. pedag. činnost na fakultě osvěty a novinářství UK v Praze.
Autor: odbor. studie v Novinářském sborníku a v Rozhlasové práci, z rozsáhlejších prací zejm. spoluautor a vedoucí autor. kol. - učebnice Základy rozhlasového novinářství (vyd. Novinář. studijní ústav 1965), Vývoj české rozhlasové reportáže 1923-38 (ČsRo 1962), Soupis přenosů, aktuálních událostí, reportážních přenosů a rozhlasových reportáží z Prahy, Brna a Moravské Ostravy od 18. 5. 1923 do 19. 3. 1938 (Studijní odd. ČsRo 1962), Programové bloky, nový typ pořadu či nový charakter rozhlasového programu? (Rozhl. práce 1962), The role of radio broadcasting in modern life, the prospects of development of radio, cooperation between radio and television (Radio & Television 1964).
K tomu je nezbytné ještě dodat: po celá 90. léta, tedy po návratu do Československého, posléze Českého rozhlasu, a následně i v letech nového tisíciletí, už jako externí spolupraovník, soustředil se dr. Běhal na psaní rozhlasově historických statí. Stal se posléze jedním ze stěžejních autorů onoho kolektivu, který sepsal dosud nejkomplexnější knihu o rozhlasové historii – publikaci Od mikrofonu k posluchačům, která péčí útvarů Archivních a programových fondů a za podpory vedení ČRo vyšla v roce 2003, tedy v roce 80. výročí působení rozhlasu na našem území.
Ve zvukových ukázkách si připomeneme dr. Běhala jako vypravěče, v tomto případě účastníka rozprav Sedmilhářů, které k mikrofonu sezvala – v květnu roku 1968 – redaktorka Dita Skálová.