Puška Manlicher
Puška byla svého času poznávacím znamením rakousko-uherské armády a to i přesto, že 1. světová válka poukázala na její četné nedostatky. Po rozpadu monarchie byly puškami vybaveny armády některých nástupnických zemí včetně Československa.
Zbraň vznikla přepracováním modelu Manlicher vzor 1890. Na rozdíl od systému Mauser má přímotažný závěr, kdy k nabíjení dochází pouze pohybem páky vzad a vpřed. Tento typ závěru byl dlouho považován za dokonalý, zejména kvůli rychlosti nabíjení. Bojové nasazení v průběhu 1. světové války, ale ukázalo na řadu nedokonalostí.
Řešení mělo své nevýhody, závěr vyžaduje poměrně velkou sílu k otevření, zejména v mrazu nebo blátivých podmínkách mohlo docházet k zaseknutí nebo velmi obtížnému otevření (stávalo se, že vojáci v zákopu museli k otevření použít i své nohy a na závěr dupnout). Další nevýhodou byla předimenzována ráže 8 mm. Zbraň kvůli ní dávala při výstřelu příliš velký ráz a dlouhodobá střelba z pušky se tak stala pro vojáka značně nepohodlnou. Přes výše popsané nedostatky se stala puška Manlicher poznávacím znamením rakousko-uherské armády.
Před 1. světovou válkou se pušky systému rozšířily např. do Itálie, Rumunska, Nizozemí ale i jiných zemí. Po 1. světové válce byly pušky Manlicher používány i armádami nástupnických zemí. Jednou z nich bylo i Československo. Po roce 1918 probíhala ve Zbrojovce Brno kompletace z dílů válečné výroby a munice se vyráběla již za války ve firmě Sellier & Bellot (S&B) ve Vlašimi.
Československá armáda tyto pušky používala až do nahrazení puškami systému Mauser (vz. 23 a vz. 24) od domácího výrobce, Zbrojovky Brno. I poté zůstalo zhruba 300 tisíc pušek Mannlicher ve skladech jako válečná záloha. Po okupaci země německou armádou byly touto už zastaralou zbraní vyzbrojeny jednotky tzv. Vládního vojska.
