První noc v Indii
Mohlo být k půlnoci, když jsme se všemi zavazadly opouštěli letiště.
Ondřej zaplatil u okénka pro taxíky taxíka a s účtenkou jsme se vypravili hledat někoho kdo by nás odvezl. Ne, že by byla před vzdušným přístavem o tmavomodré Premier Padmini se žlutou střechou a nápisem "Taxi" nouze (jen v Bombaji je jich prý nejméně 40 000), ale bylo potřeba najít někoho, kdo odveze nás i se všemi zavazadly. Nakonec jsme se domluvili. Zavazadla skončila na střeše připevněná šňůrou na prádlo, Honza dostal čestné místo vedle řidiče, protože má ze všech nejdelší nohy a my tři jsme se uskladnili na zadním sedadle.
Do luxusní čtvrti
Okružní jízda Bombají mohla začít. Cesta z letiště na nejjižnější cíp města, do luxusní čtvrti Colaba, kde nám BNHS zamluvila hotel, trvala tři čtvrtě hodiny.
Na prázdných silnicích jsme potkávali jen jiné modro žluté vozy s podobnými nočními cestujícími. Silnice byla jednoproudová, podobná jakékoli naší běžné okresce, stejně úzká, stejně popraskaná a bez středové čáry. Ulice byly prázdné, jen ve světlech pouličních lamp jsme občas zahlédli, jak si místní bez problémů rozestlali a usnuli přímo na chodníku.
Hlavně nesoudit!
Když jsme se přiblížili k mořskému zálivu zesílila ve vlhké noční atmosféře vůně skládek, ale podle těchto kusých zpráv rozhodně nelze Indii soudit. Výborné například bylo, že jsme po cestě neztratili žádný z našich četných batohů, že nám dveře do hotelu otevřel uniformovaný portýr a všechna ta nadváhová zavazadla odnesli do našich pokojů poslíčci.
Hotel Apollo leží přímo ve středu města a podle Ondřeje je to jedno z nejluxusnějších a nejdražších ubytovacích zařízení v už tak dost předražené Bombaji. Protože jsem vlastně ještě nikdy necestovala do rozvojových zemí a na svých cestách často trpím komplexem chudého Čecha, byl to pro mě naprosto nový pocit:-) A jak mě ujišťoval Ondřej, také na dlouhou dobu poslední, protože nás čekala už jen obyčejná, chudá Indie.
