První den v Mongolsku (Ulánbátar, úterý 6. července 2004)
Jsme v Mongolsku asi 30 hodin a už jsme byli u prvního čapího hnízda. Nachází se jen asi padesát kilometrů od Ulánbátaru a jsou v něm čtyři mláďata. To je ta dobrá zpráva. Hnízdo je ale na skále a bude obtížné na něm dospělého čápa odchytit.
Náš zdejší spolupracovník dr. Gombobátar, kterého oslovujeme Gombo, na nás včera na letišti čekal s terénní dodávkou značky UAZ. Má sice design 50. let, ale vyrábí se dodnes a její skvělou průchodnost terénem jsme poznali před pár dny u Berdi v Rusku. "Kam se na ni hrabou všechna tahle japonská auta," ukázal Gombo cestou z letiště na těžkou terénní toyotu.
Ulánbátar je město, které působí mnohem evropštěji než řada jiných měst, nacházejících se Evropě mnohem blíž. Dopravní zácpa, reklamy, různé typy výstavby včetně panelové. Faktem ale je, že v okrajových částech města stojí množství jurt, u nichž jsou mnohdy zaparkovaná auta.
Za chvíli pojedeme na letiště pro zbývající část naší výpravy. Kromě návštěvy nejbližšího hnízda jsme už dokoupili zásoby (většinu jich pořídil Gombo už před naším příjezdem), zašli se podívat do lámaistického kláštera Gandan a navštívili českou restauraci. Mimochodem, jak se nám po pobytu v Rusku a prvních dnech v Mongolsku zdá, dal náš národ světu jedinou věc: české pivo. Zde se kromě importovaných značek také vaří Old Czech.