Projekt Tarsius pokračuje

25. březen 2011

Největší audioportál na českém internetu

Nártoun filipínský | Foto: Petr Slavík, Archiv projektu Tarsius

Projekt Tarsius pokračuje. Se vzdělávacími aktivitami a plány do budoucna nás seznámila vedoucí projektu doktorka Milada Petrů (Natura, Tamara Urválková).

Pravidelným posluchačům magazínu Natura už asi není potřeba projekt Tarsius, který se věnuje výzkumu nártouna filipínského, představovat. Sledujeme ho prakticky od začátku v roce 2009. Terénní fáze projektu je nyní u konce, projekt však zdaleka nekončí. Se vzdělávacími aktivitami a plány do budoucna nás seznámila vedoucí projektu doktorka Milada Petrů.

My jsme se snažili pracovat s místními lidmi, protože pokud děláte nějaký ochranářský projekt, ani to jinak nejde, než místní lidi přesvědčit, že ochrana přírody má smysl, že se mohou stát její součástí. Snažili jsme se o to hned v několika rovinách. Asi nejlépe se nám to dařilo ve spolupráci s ochranářskými centry: jednak hned v prvním roce, kdy jsme pracovali s nadací zaměřenou na nártouny, a zejména v tom druhém roce, kdy jsme našli velikého spojence, partnera a podporovatele projektu v centru zaměřeném na ochranu motýlů v Bilaru na ostrově Bohol. Ti se velmi zapojili do našeho projektu a podporovali nás. My jsme vyškolili místní průvodce tak, aby návštěvníkům byli schopni povídat něco o nártounech, o jejich ochraně a o našem projektu.

Také jsme do centra umístili různé vzdělávací panely a plakáty. Další velice úspěšná je spolupráce se střední školou zaměřenou na přírodní vědy, kterou jsme započali už v prvním roce 2009 a pokračovala i v loňském roce. V obou letech jsme dostali na starost zhruba 12 studentů, kteří s námi téměř dva týdny pobyli v lese a my jsme je naučili veškerou metodiku, kterou používáme. Chodili s námi do lesa pozorovat nártouny, naučili se sbírat data, potom je i zpracovávat a interpretovat. Samozřejmě jsme jim povídali také něco o ochraně přírody obecně – například o roli zoologických zahrad v ochraně přírody, což pro ně bylo překvapením, protože u nich zoologické zahrady představují malou klícku, kde je utrápené zvíře.

Může být pro místní obyvatele nártoun přínosem, i když nebude předmětem lovu?
My se vlastně snažíme jít cestou, která se ukázala být úspěšná již v mnoha ochranářských projektech. Ukazujeme lidem, že nártoun má význam jako živé zvíře, že by ho měli chránit. Pokusili jsme se zavést jakási noční safari, na nichž vodíme turisty do lesa a snažíme se jim ukázat noční přírodu. Spolupracujeme s místními průvodci, což může být taky signálem pro místní obyvatele, že spíš než zvíře ulovit a prodat na trhu je lepší ho chránit, protože to představuje trvalejší zdroj financí od turistů, kteří tam přijíždějí.

Milada Petrů při výzkumu v terénu

Nártoun je jednak rychlý a jednak v lese velmi skrytý. Jakým způsobem se vůbec dá chytit?
My jsme k odchytu využívali zkušenosti místních lovců, můžu říci pytláků, protože důvodem lovu nártounů je to, že je prodávají turistům do turistických center. My jsme s nimi začali spolupracovat, oni pro nás nártouny lovili a my jsme se na ně snažili působit. Ukazovali jsme jim, že nártounovi dáme vysílačku a zase ho zpátky vypustíme do lesa, aby viděli, že se ta práce dá dělat i trošku jinak. Toho hlavního lovce, který pro nás pracoval celý loňský rok, pořád ještě zaměstnáváme a jinak pracuje v ochranářském centru. Opravdu se povedlo z pytláka udělat ochranáře, to je to nejlepší, co můžeme v tomto směru udělat.

Terénní fáze projektu teď skončila, budete zřejmě vyhodnocovat výsledky. Jaké otázky vám z výzkumu vyplynuly, na co se budete snažit najít odpověď?
Do studie jsme se pustili hlavně s tím, že jsme chtěli zjistit něco o chování, o tom, jak velké území nártouni potřebují, jaký mají sociální systém, což jsou všechno věci, které nám mohou napomoci při populačních odhadech. Dnes nikdo neví, kolik tam nártounů je, a těžko se to spočítá, když nevíte, kolik jich vlastně na určité územní jednotce žije. Takže výsledky budou použitelné i z hlediska ochranářských aktivit, ať už místních úřadů či jiných organizací. Vokalizace nám zase může pomoci poznat sociální systém nártounů, ale také třeba doplnit taxonomii. V Indonésii se ukázalo, že tam vlastně žije mnohem víc druhů a poddruhů, než se doposud myslelo. Můžete se zaměřit na nějaký dosud nepopsaný druh a zjistíte, že těch zvířat je velmi málo, že byste je měli urgentně chránit. To jsou otázky, na které se budeme zaměřovat v našem vyhodnocování. A samozřejmě bychom chtěli zůstat v kontaktu s místními institucemi, ať už jsou to úřady životního prostředí, nebo náš opravdu hlavní partner, ochranářské centrum v Bilaru.

Nártoun filipínský

A kam se bude projekt ubírat dál?
Měl by se teď ubírat spíše cestou ochrany přírody. Terénní část výzkumu máme za sebou, zpracování dat zabere samozřejmě ještě velké množství času. Ráda bych se zapojila do zlepšení podmínek nártounů chovaných v zajetí pro účely turistické atrakce, protože to je věc, která je podle mě velmi závažná. Nártounů tam končí hodně, jsou chováni ve špatných podmínkách a je to věc, která by se mohla poměrně jednoduše změnit, pokud by byla vůle zákonodárců tuto změnu legislativně prosadit.

Chtěli byste jet zpátky na Filipíny a vrátit se k projektu opět přímo na místě?
Chtěli, ale to všechno závisí na lidských možnostech, tj. kdo bude moci vyrazit do terénu. A v druhé řadě na finančních možnostech, protože už jenom letenka je poměrně nákladná, stejně tak vybavení, které jsme tam používali. To jsou hlavní kritéria pro rozhodnutí, kdy se tam vrátíme, na jak dlouho a co tam budeme moct dělat. Jinak samozřejmě ten projekt byl nastartován a naplánován jako dlouhodobý, takže doufám, že naším odjezdem z terénu v žádném případě projekt neskončí. Jen usměrníme to, kam se budeme ubírat a co budeme schopni dokázat – ať už na dálku prostřednictvím našich partnerů, nebo osobně v terénu.

Pro zájemce ještě doplňujeme, že podrobnosti a také novinky najdou na webových stránkách projektu www.tarsiusproject.org.

Seriál příspěvků o průběhu projektu Tarsius naleznete zde.

autor: Tamara Kocourková