Přírodní rezervace Vlčí prameny

21. září 2010

Rezervace Vlčí prameny se rozkládá na 12 hektarech v lokalitě Pod Hribovňou Vyškovec v Bílých Karpatech. Průvodcem po zdejších květnatých horských loukách, dubových bučinách či bukových doubravách nám byl její majitel, dr. Lubomír Pospěch. Zavedením regulačního managementu za strážního i odborného dohledu se v uplynulých deseti letech rozhodujícím způsobem zlepšila kvalita i přirozená biodiverzita tohoto území. Zřejmě největším překvapením byl nový výskyt motýla jasoně dymnivkového a brouka tesaříka alpského.

Jak přišla vaše rezervace ke svému jménu? Opravdu jsou zde vlci?
V okamžiku, kdy se osídlovali Moravské Kopanice nebo Bílé Karpaty, vlci tady samozřejmě žili. Když budeme zkoumat geografické názvy, zjistíme, že řada míst je po vlcích pojmenována – Vlčí studánky, Vlčí potok apod. A co se týče naší rezervace - jak místí říkali:„Od Hribovně dál je všechno vlčí“.

Lokalita nese více názvů – Pod Hribovňou, Vyškovec, v širším slova smyslu Moravské Kopanice. Proč má tolik jmen?
Když vylezete do nejvyšších míst Kopanic, pochopíte proč Vyškovec – výškové rozdíly jsou tam skutečně veliké, z nějakých 400 m n.m. se stoupá na 760 m n.m., a to na velmi krátkém úseku. Takže na těch svazích je někdy 15-20o sklonitost, jsou tu hluboce zařezaná údolí do V. Vrchol, na který je z rezervace vidět se dnes jmenuje Rapantur, ale jeho původní název je Vyškovec.

Kdy vás napadlo pořídit si vlastní soukromou rezervaci? A jak je to s tím označením rodinná? To na ní do úmoru pracuje manželka a děti?
Odmalička jsem toužil být přírodovědcem, nakonec se mi to v životě vyplnilo. V roce 1991 jsme se švýcarským partnerem zřídili na Židkové první malinké kopaničářské hospodářství. A pak jsem si dlouhou dobu vyhlížel právě tyto Vlčí prameny. Dalo nám to velké úsilí, abychom se dostali k těm prvním pozemkům, prvnímu jádru, a pak zajistit, aby další kupované pozemky navazovaly. Proč rodinná? Majitelem jsem nejen já, ale i manželka a syn. A z hlediska finanční pomoci dnes dostáváme jen nějaké drobnější finanční dotace z MŽP z programu Péče o krajinu a všechno ostatní je financováno z našich peněz, tak opravdu
je rezervace rodinná.

Jasoň dymnivkový

Bylo obtížné koupit tyto pozemky? Jaký byl postoj úřadů?
Sám jsem strážcem CHKO a členem Asociace strážců, musím tedy ovládat samotné zákony velmi dobře a vím , co v dané zóně můžu a nemůžu dělat. Samotné území leží jak z části ve stávající rezervaci, tak i v ochranném pásmu, tak i v I. zóně. Pro tyto statuty platí určité regule a já se je snažím nadstandardně plnit.

Kdo jsou vaši sousedé?
Ta lokalita se rozprostírá na severozápadních svazích a je v tom území jako by „slepá“. Přes naše území nemusí nikdo nikam projíždět. Pod námi je starý bukový les o velké rozloze, takže to pomáhá naší rezervaci, že je jakoby skrytá. I to byl samozřejmě důvod, který mě na území tak lákal. Jinak v okolí ne všichni hospodaří tak jako my.

Všechny ty vzácné kytky, mezi nimi celá řada orchidejí, vyžadují pečlivé sečení způsobem jako za starých časů. Staří kopaničáři nemysleli pochopitelně prvotně na orchideje. V čem se vaše péče o louky liší od té tradiční?
Ti lidé tam dělali svou práci, aby přežili. Ale velice dobře budovali okolní prostředí, aniž by tušili, co se daří vytvářet. Ale už tehdy samozřejmě uměli využívat léčivých rostlin aj. V čem se dnes lišíme? Toto prostředí už nás nedokáže uživit, mou snahou je, aby to bylo terénní výzkumné pracoviště, místo, kde uplatňujeme původní staré metody jako je mozaikové sečení, postupná seč, valašení v dřevinách apod.

Bílé Karpaty

Sečete jenom kosou nebo také používáte stroje?
Jak je vidět na webových stránkách, používáme víc metod. Ale základ je kosa rakušačka. S křovinořezem pracujeme na velice nepřístupných místech nebo v neprostupných porostech. V roce 1991 jsem přivedl techniku Aebi do České republiky, to je špičková svahová technika pro podhorské a horské louky.

Je rozdíl mezi sečením kosou a tímto strojem? Je potom nutné sekat kosou na některých plochách?
Práce s kosou je namáhavá, ale tichá a když to člověk umí, výsledek je perfektní. Lištová sekačka má velký záběr, 1,9 metrů, díky tomu pracuje rychle, bez větší námahy.

Máte odbyt pro horské seno?
Plochy v rezervaci byly velmi zanedbány. Bylo to místo dlouhá léta opuštěné, které podlehlo sukcesi - ta v mokřadech a na vlhkých místech postupuje velmi rychle. V první fázi jsme museli na původních loukách a na pastvinách klučit les. Uplatnění pro seno máme v posledních šesti letech, odváží se do chovu hospodářských zvířat.

Tesařík bukový

Co když nastane špatné počasí a nedosušíte? Co děláte s tou shnilou hmotou? Kompostujete?
Ona nikdy neshnije, dá se dosušit, Pokud to není to nejlepší seno, jako stelivo ho hospodáři vezmou. Ornou půdu nemáme žádnou, nekompostujeme, nehnojíme, velice malou část té hmoty využíváme jako přirozené stanoviště pro užovky, které ji využívají každým rokem.


Kdy sečete, až po odkvětu vzácných kytek?
Přesně tak. Tradičně nastávalo sečení na Kopanicích na sv. Jana, tj. po 24. červnu, v našich polohách, nad 600 m, až kolem Cyrila a Metoděje. Seč pokračovala postupně, tak jak to lidé zvládali.

Ale není pak některá tráva na seno příliš stará?
Ano, ale musíme vzít v úvahu jednu věc, a to že jsme v chráněném území, a když je sena nadbytek, preferujeme záležitosti ochrany přírody a podpoření tvorby semen vzácných rostlin. Pokud ta hmota není nejlepší, najde uplatnění jako stelivové seno.

Vyžaduje lidský zásah i les, nebo je ponechán přirozenému vývoji?
Kdybychom se podívali na ortofotomapu naší rezervace, 40% plochy vypadá jako les, přestože to jsou původně louky a pastviny – ale sukcese je pohltila. Lesy převádíme na tzv. světlé háje a na pařezinové hospodářství. Používáme staré valašské metody valašení, to jest uřezávání stromů ve výšce lidské postavy, takže ten strom prakticky příští rok odnožuje a to umožňuje hnízdění ptáků a vývoj celé řady druhů hmyzu. Je to prastará metoda starých hospodářů, ti také proutky používali pro krmení dobytka.

Potřeba jsou i staré doupné stromy, máte je v rezervaci?
Ano, navíc výhodou je přilehlý 120 let starý bukový les, s jehož majiteli jsme se dohodli, že ty hraniční doupné stromy zůstanou stát, to dřevo by pro ně stejně nemělo velkou cenu.

Udržovat rezervaci stojí jistě spoustu peněz, vracejí se vám nějaké prostředky zpátky?
Za prodej sena moc ne, tam to probíhá spíš formou nějaké výměny či spolupráce, snažíme se ale provádět v krajině turisty, děláme fotografické kurzy, lektorované přednášky a další akce.

Mečík střechovitý

Chodí k vám odborníci se škol a odborných institucí?
Ano, to byl také můj prvotní záměr. V současné době spolupracujeme s Přírodovědeckou fakultou v Olomouci, s Entomologickým ústavem v Českých Budějovicích, s brněnskou fakultou, začali jsme spolupráci s Karlovou univerzitou aj.

Ale proslýchá se, že vaše vztahy se Správou CHKO Bílé Karpaty nejsou ideální.
V roce 2001 jsme začali dávat tuto rezervaci dohromady a tehdy mezi námi nebyl vůbec žádný problém. Naopak tehdejší vedoucí Správy naši iniciativu velice podporoval. To, jsem odborníkem v oboru, byla pro něj záruka, že ty věci budou šlapat. Pak se to trochu zkomplikovalo, nastaly nějaké problémy s financováním. Já sám osobně bych přivítal větší otevřenost, mynaši odbornou práci nabízíme pořád k vzájemné prezentaci. Vynikající spolupráci mám s Krajským úřadem ve Zlíně, s Městským úřadem v Uherském Brodě, nemohu si v tomto ohledu stěžovat. Mnozí z tamních pracovníků jsou odborníci, třeba entomologové, právě s nimi v současnosti dělám monitoring létajícího nočního hmyzu.

Kterého z rostlinných a živočišných druhů si nejvíce považujete?
To je těžká otázka. Když jsem si pročítal seznamy kriticky a silně ohrožených druhů, které jsou v Bílých Karpatech, polovina z nich se nachází v naší rezervaci. Čeho si hodně vážím – řadu let řeším mateřskou školku mloka skvrnitého. On samozřejmě v krajině je a nikdy ho nebylo málo, ale my jsme pro něho připravili 12 studánek tak, že v každé se jich vyvíjí kolem padesátky, a zhruba třicet jich dokončí svůj vývoj. Například užovky, ať už obojkovou nebo stromovou, jsme zpočátku neviděli, nyní jsou tam už bezpečně nastěhované. Z ptáků je zajímavý třeba lejsek bělokrký. Za veliký úspěch považuji to, že se v lokalitě objevil jasoň dymnivkový a tesařík alpský.

Celý rozhovor si můžete poslechnout ve zvukové nahrávce.

Spustit audio

Více z pořadu