"Pregnant with hope"

"Kam dřív?" rozhodovali jsme se před několika dny v Bombaji. "Za Altynaj do Madhjapradéše, nebo za Iristem do Gudžarátu?"

Byli jsme právě v domě U Zoborožce, kde sídlí úctyhodná Bombajská přírodovědná společnost, a v kanceláři jejího ředitele Asada Rahmáního usrkávali čaj s mlékem. Vlhké vedro tlumila klimatizace a přes zavřená okna pronikaly dovnitř jen slabé ozvuky pouličního ruchu. "Iristu je na poloostrově, stěží ještě někam přeletí," podotknul Mahéš Gopinathan, ornitolog, který se na cestu za čápy měl vydat spolu s námi. "Jeďme tedy nejdřív za Altynaj."

"Takže zítra v pět ráno?" zeptal se Ondra.

"OK," řekl jsem po krátkém zaváhání, poněvadž jsem si uvědomil, že to znamená nastavit si budík na půlnoc pražského času.

"Tak ať to klapne," zvedl se pan Rahmání a při loučení mi strčil do ruky výstřižek článku z titulní strany The Times of India. Měl velký titulek Pregnant with hope, stork men land in India - Čapí muži přiletěli do Indie naplněni nadějí.