Předci lidí a šimpanzů se křížili
Detailní srovnání lidské a šimpanzí dědičné informace skončilo velkým překvapením. Z rozdílů mezi DNA člověka a šimpanze vyplývá, že se vývojové větve šimpanzů a lidí rozešly o plný milion let později, než se vědci domnívali.
Náš společný předek žil před 5,4 miliony roků. Navíc je patrné, že se dědičná informace zástupců obou vývojových větví v pozdějších obdobích ještě několikrát promísila.
Evoluce člověka se ubírala notně spletitými cestičkami. Z genetických analýz vyplývalo, že se lidé a šimpanzi evolučně rozešli před 6 až 7 miliony roků. Paleontologické nálezy svědčily o poněkud pozdějším rozchodu. Nakonec se ale zástupci obou vědních disciplín na datování zrodu lidské vývojové linie shodli. Kromě jiného je přesvědčily i nálezy, jakým byl Sahelanthropus tchadensis, který žil "v té správné době" - tedy před 6,5 až 7,4 miliony roků. Vědci jej považovali za tvora, který stál na počátku evoluční větve, jež vede až k nám. Nejnovější genetické analýzy vypovídají o jiné historii. Míra rozdílů v lidské a šimpanzí DNA dokazuje, že náš společný předek nemohl žít před více než 6,3 milionů roků. Za nejpozdější hranici oddělení předků člověka a šimpanze považují vědci období, od něhož nás dělí 5,4 milionů let.
Nálezy paleoantropologů se tak stávají poněkud "nepohodlným haraburdím". Co se sahelanthropem? Za tvora stojícího na počátku lidské vývojové větve se už nehodí. "Nelze vyloučit, že Sahelanthropus tchadensis je mnohem mladší, než jsme si mysleli," říká Nick Patterson, který vědecký tým vedl. "Pokud je ale datování jeho ostatků správné, pak je to tvor, který žil ještě před oddělením lidské a šimpanzí vývojové větve. Výsledky analýz zveřejněné s předstihem před "papírovým" vydáním na internetových stránkách vědeckého časopisu Nature přinesly ještě jedno pozoruhodné zjištění. Některé části lidské a šimpanzí dědičné informace se osamostatnily dříve, jiné naopak mnohem později. Rozdíl mezi nejstaršími a nejmladšími částmi lidské a šimpanzí DNA činí neuvěřitelné 4 miliony roků. Jako jeden z posledních se "postavil na vlastní nohy" pohlavní chromozom X. Vědci z toho usuzují, že oddělení šimpanzí a lidské evoluční linie nebylo definitivní. Předci lidí a šimpanzů se opakovaně křížili. Pohlavní chromozom X je pro rozmnožování klíčový. Pro vzájemné křížení byla proto podobnost chromozomu X nesmírně důležitá. Perioda mezidruhového křížení mohla trvat celý milion roků.
Vznik nových druhů obvykle spojujeme s izolací živočichů, kteří se pak navzájem nemohou rozmnožovat. Mezidruhové hybridy si představujeme jako neplodné chudáky neschopné dalšího života. Podle Davida Reicha z Harvard Medical School v Bostonu, který je jedním z autorů průlomové studie, se však mezidruhové křížení uplatňuje při vzniku druhů překvapivě často a předci člověka a šimpanze nebyli v tomto směru asi výjimkou. Jaký však byl osud hybridní populace? Vymřela? Pokud ne, vyvinuli se z ní šimpanzi, anebo lidé? Podle Reicha z paleoantropologických nálezů vyplývá, že pokračovateli hybridní populace byli zřejmě předci dnešních lidí.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo
