Před odletem

8. duben 2008

Ještě poměrně krátce před plánovaným odjezdem do Indie nebylo vůbec jasné, jestli se to nakonec podaří.Našim cílem bylo komerční centrum Indie - 13ti milionová Bombaj. Ukázalo se ale, že zarezervovat tři letenky tímto směrem koncem listopadu na začátek prosince není vůbec snadné. Strávit vánoční svátky na teplém chudém jihovýchodě asi láká stále více lidí. Pro nás to naopak znamenalo, že možná prožijeme předvánoční období popíjením svařáku v nákupní horečkou zmítané České republice.

Kam pro víza?

Další překážkou, kterou bylo nezbytné před úspěšným odletem překonat se stalo vyřizování víz. Vízum pro vstup do Indie získáte na v Praze Velvyslanectví Indické republiky - na Malé straně ve Valdštejnské 6. Turistické vízum by vám měli vyřídit bez nejmenších problémů do tří dnů. S vízem oficiálním, pro které jsme se ale nakonec rozhodli my, to ale bývá horší. Na velvyslanectví jsem proto kráčela vybavena vysílacím dopisem ze ZOO Parku Chomutov a zvacím dopisem od partnerské organizace na ochranu přírody v Indii - The Bombay natural history society (BNHS).

Budova Indické ambasády se nachází ve společném areálu ještě s velvyslanectvím Belgického království. Výsostná území těchto dvou zemí odděluje příjemný parčík, při jehož průchodu máte dost času popřemýšlet, jestli rozhovor bude veden v češtině nebo v angličtině a alespoň matně zformulovat obě verze potenciálních odpovědí.

Nikde žádná ochranka

Po zkušenostech s Americkým a Španělským velvyslanectvím mě skromnost a příjemná neformálnost Indické ambasády příjemně překvapila. V proskleném tichu přízemí budovy, která připomíná letní zahradní sídlo se můžete i teď na konci listopadu usadit do pohodlných křesílek a zapříst neformální konverzaci s lidmi, jejichž cesta bude mít alespoň v následujících měsících podobný cíl.

Celému tomuto shromáždění lidí různých věků a evidentně i životních stylů, předsedal drobný indický úředník v obleku západního stylu, seděl za pracovním, jakoby ředitelským, stolem se štosem nevyplněných žádostí o vstup do orientu a jak už to bývá s kulatým razítkem. S milým úsměvem si nás zval jednoho po druhém, prohlédl, zda je žádost vyplněná správně a jestli máme platné doklady. Angličtinou s exotickým přízvukem, pak posílal jednoho po druhém o tři schody výš a za roh, k okénku, kde bylo třeba žádost podat a zaplatit.

Tak tedy v angličtině...

Stejně jako za udělení všech víz, i za to indické se samozřejmě platí. V současnosti vyjde cestovatele jedna taková povolenka na 1600Kč, tedy pokud nechcete v Indii strávit méně než 15 dní. Úředník s o něco méně příjemným výrazem pozorně prostudoval naše žádosti. "Vy chcete oficiální víza?" Zeptal se. "A proč oficiální? To nevím, jestli se podaří." Řekl a s pochybovačným pohledem začal listovat vysílacími a zvacími dopisy. Pak zvedl telefon a snažil se kamsi dovolat. Snad naštěstí se na druhé lince nikdo neozval. "Kdy letíte?" "V pondělí třetího prosince..." "Tak ve čtvrtek 29.listopadu v pět se tady zastavte." Ukázal na kalendář a začal vyplňovat doklad o přijetí příslušné sumy. "To je pozdě..." chtělo se mi říct, ale nakonec jsem si to rozmyslela.

S neurčitým pocitem jsem se vypravila přes hraniční parčík zpět. Těžko odhadnout, na čem mašinerie udělování víz závisí. A co když se kvůli tomuto nepovedenému pokusu už nikdy do Indie nepodívám? Bude někoho zajímat důvod, proč mi nebylo před lety uděleno vízum, což je jedna z kolonek, které musíte vyplnit do žádosti pro cestu do země barev a koření? Příští čtvrtek se dozvíme víc.

29.11. 2007 - O týden později .....

Nemůžu říct, že bych o týden později kráčela přes malý parčík s bůhví jakým sebevědomím. Právě tady a už za pár minut mohla naše výprava do Indie skončit, aniž by vůbec začala. I když ještě nebylo pět, v přijímací hale už se tísnila pěkná řádka uchazečů. Víza vydával úředník za ředitelským stolem přímo ve foyeru, pod soškou Ganeshi - indického bůžka se sloní hlavou, nositele štěstí a prosperity.

Vízum pro cestu do Indie

Jako první se na řadu dostal podnikatel z Moravy, který přijel do Prahy na jednání a při té příležitosti chtěl rychle vyzvednout doklady a stihnout poslední vlak domů. Z nějakého důvodu ale nemohli úředníci jeho pas najít, v důsledku čehož neznervózněl pouze on, ale i většina dalších čekatelů. Ztracený pas nevěstí nic dobrého. Do procesu hledání byli tedy telefonicky zapojeni i další zaměstnanci, zatímco pán dostal pokyn usadit se v pohodlném křesle a nepohodlně čekat. Protože nerozuměl anglicky a ujížděl mu vlak, nebral uklidňování úředníků na vědomí.

Zmizelé pasy?

Myslím, že spokojeně odcházel se svými pasy a se svými vízy právě v okamžiku, kdy jsem se "na kobereček" pod Ganeshu dostala i já a úředník právě kamsi telefonoval, že nemůže najít naše pasy. Ztracené pasy to nevěstí nic dobrého! Nedostali jsme víza? Nebo nastal nějaký problém a bude pro jejich vyřízení potřeba víc času, který nemáme? Pozorně jsem sledovala čokoládově indické prsty se zlatými prsteny, jak prochází přihrádky s pasy v šuplících. Přemýšlela jsem, která část je vyhrazena neúspěšným žadatelům, aby se mi mohlo ulevit, že tam tedy naše pasy opravdu nejsou.

Nakonec se někde objevily. Ukázali mi fotky všech tří členů výpravy, abych odsouhlasila, že to jsou naše doklady a mohla s čistým svědomím podepsat jejich převzetí. Pak se se mnou spěšně rozloučili. Fronta za mnou narůstala. Máme je tedy nebo ne?

V prosincové zimě ambasádního parčíku jsem roztržitě listovala našimi cestovními knížkami. A poznám vůbec, že jsme ta visa dostali? Úřední dokumenty bývají v tomto směru mnohdy až podivuhodně zavádějící. Nakonec se ale přece jen vyloupla žlutá stránka s indickým písmem a datem vydání (date of issue) a datem vypršení (date of expiry), které spadalo na 23.února 2008. Naše cesta mohla začít! Tedy až poté co potvrdím rezervaci letenek :-)

autor: Hana Staňková
Spustit audio