Pražské tingltangly, šantány a kabarety
I v 50. letech se Československý rozhlas snažil nabídnout svým posluchačům různé žánry hudby. Alespoň rámci možností, které byly dány zejména politickou situací: tak zněla z éteru především klasická hudba, dechovka, folklórní hudba, hudba populární a samozřejmě povinně i písně budovatelské – vše přísně kontrolováno bdělými služebníky všudypřítomné cenzury.
To vše mělo vyvážit nedostatek zahraniční produkce, zajisté především té anglo-americké. O co méně mohli redaktoři k ozvláštnění hudební nabídky sahat do zahraničí, o to více mohli sahat do „politicky neškodné“, případně patřičně interpretované historie. Např. pod názvem „Pražské tingltangly, šantány a kabarety“ vzniklo pásmo, mapující hudbu těchto podniků v letech 1860-1890.
Zazněla v něm řada nejoblíbenějších dobových písniček, ovšem větší část pořadu nabídla dramatizovanou povídku o tom, jak i do kabaretu kdysi zavál proletářský duch, a verše dělnických básníků a politická píseň nastoupily svůj vítězný boj s „pokleslou“ kulturou starých dob. Tuto část dnes necháme stranou a vybereme si několik písniček, které zněly ještě za Rakouska Uherska.
V Československém rozhlasu zazněly i 13. listopadu 1955, kdy po pražských podnicích posluchače doprovodili Rudolf Pellar a Václav Voska (a Lubu Hermannovou jistě také nepřeslechnete).
