Praha - Vrtbovská zahrada
Jedná se o palácovou zahradu přiléhající k Vrtbovskému paláci čp.373 v Karmelitské ulici na Malé Straně. Zahrada leží na svahu vrchu Petřína. Říká se o ní, že je nejpůvabnější barokní terasovou zahradou na sever od Alp a že je pokladem mezi barokními zahradami střední Evropy. Proto se dostala jako nemovitá kulturní památka I. stupně na seznam Kulturního dědictví UNESCO.
Zahrada je poměrně malá, má výměru 0,31 hektarů a leží ve strmém svahu. Vrtbovský palác existuje na tomto místě od roku 1631, kdy byly pro hraběte Sezimu z Vrtby propojeny a přestavěny dva původní měšťanské domy Kryštova Haranta z Polžic a Bezdružic a Eliáše Schmidgrobnera z Lusteneku.
Palác byl nově přestavěn a rozšířen po roce 1709 a poté byla v letech 1715 až 1720 vybudována barokní zahrada. Tato palácová zahrada italského typu vznikla podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky na složitém terénu vinic pro Jana Josefa Vrtbu, který byl od roku 1712 nejvyšším purkrabím Pražského hradu. Pro výzdobu místa nechal při svých vysokých nárocích vybrat dva nejschopnější umělce své doby, sochaře Matyáše Bernarda Brauna a malíře Václava Vavřince Rainera, který vytvořil fresky především na vnitřní ploše sala terreny. Úchvatná je freska na klenbě, která zobrazuje Venuši a Adónise. Giardinetto se sala terrenou je přístupné z terasové plošiny.
Za palácovým nádvořím vznikla harmonická kompozice zahrady, která byla uzavřena branou, na níž byl umístěn vrtbovský znak. Zahradu zdobila socha Atlanta a alegorie Hojnosti a Bohatství. Celá zahrada se směrem vzhůru klínovitě úží a je rozdělena třemi terasami, které jsou propojeny schodišti. Ta jsou zděná včetně parapetů a teras, které zdobí úseky balustrád, dekorativní vázy a především Braunovy sochy antických božstev z let 1720 až 1735. Na spodní terase, jež je uzavřena boky jižního a severního křídla Vrtbovského paláce, se na ose a na středu nachází kruhový bazén. Střední terasa disponuje symetrickými ornamenty květin, které jsou sázené do stříhaných bosketových výplní a symetrickou pěstěnou keřovou výsadbou.
Roku 1845 byly ukončeny klasicistní úpravy paláce. Ve stejné době byly do zahrady vestavěny empirové altány. V nejvyšším bodě zahrady vznikla architektonicky pročleněná stěna s grottou a vyhlídkou na vrcholném teatronu. Jako zajímavost stojí za zmínku, že do roku 1889 kousek odtud bydlel malíř Mikoláš Aleš. Jeho malý dům si můžete prohlédnout přímo ze zahrady.
V letech 1990 až 1998 byla zahrada po statickém zajištění rehabilitována podle Ivana Březiny a Václava Weinfurtera, kteří měli k dispozici tým specialistů. Nepřehlédnete zde nejvýraznější prvek barokních zahrad a to obnovení broderií ve vstupním parteru s krásnými a pěstěnými květinovými výsadbami. Zvelebená zahrada byla pro veřejnost slavnostně otevřena dne 3. června 1998.
Terasové uspořádání zahrady je základem pro fascinující výhledy a průhledy skrze zahradní partie z jednotlivých teras. Z té nejvýše položené, z vyhlídkového glorietu nad teatronem, je překrásný výhled na Malou Stranu se stovkami nových červených střech, na Pražský hrad a na chrám svatého Mikuláše.
Zahrada je ve vlastnictví Hlavního města Prahy. Prostory jsou často užívány ke slavnostním příležitostem jako jsou koncerty, sňatky, garden party, tiskové konference, odborné semináře nebo jen setkání s obchodními partnery. Pro veřejnost je otevřena od dubna do října.