Praha - Valdštejnská zahrada
Mezi starou zástavbou města, na Valdštejnském náměstí, nedaleko stanice metra Malostranská, leží perla pražských zahrad, manýristická, historicky velmi cenná zahrada s rozlohou 1,7 ha. Přiléhá k Valdštejnskému paláci, první palácové stavbě v Praze a dnešnímu sídlu Senátu ČR.
Valdštejnský palác i zahrada vznikaly společně mezi lety 1623 až 1629. Zahrada dostala raně barokní charakter ve stylu italského manýristického parku. Jejímu založení a stavbě paláce předcházela demolice 25 měšťanských domů a zahrad, aby mohlo být vyhověno záměrům ambiciózního Albrechta z Valdštejna. Podařilo se mu vybudovat nejvýznamnější sídlo v Praze hned po královském Hradu a vzniklá rezidenční zahrada byla svého druhu v Praze vůbec největší.
Ke stavbě byli povoláni italští umělci, architekti Andrea Spezza a Niccolo Sebregondi. Uznávaný Giovanni Pieroni byl vykonavatelem stavebního dozoru a sám vytvořil projekt sally tereny. Slavná samostatná lodžie sala terrena, ve které se pojí prvky pozdní renesance s barokní monumentalitou, je vyzdobena štukaturou a freskami od Baccia Bianco. Námětem jsou výjevy z Trojské války. Sama je třemi oblouky loggie otevřena do parteru se středovou bronzovou fontánou. Dnes je uprostřed fontány kopie sochy Venuše s Amorem a delfínem od litce Benedikta Wurzelbauera z roku 1599. Originál sochy najdeme v obrazárně Pražského hradu.
Na parter navazuje středová cesta podél níž jsou k vidění bronzové sochy postav z řecké mytologie. Dnes kopie zhotovené v letech 1914 až 15. Původní originály od Nizozemce Adriaena de Vries z let 1625 až 27 byly v roce 1648 uneseny jako válečná kořist Švédy a ještě dnes zdobí zámek Drottningholm. Za sochami je z obou stran umístěn květinový parter. Mezi vzory ze stříhaných buxusů jsou pravidelně sázené květiny. Kompozice celé zahrady je určena dvěma osami, které mají svůj původ v cestních půdorysech. Travnaté části jsou lemované vzrostlejšími stříhanými buxusy, které tvoří stěny, za nimiž jsou další květinové obrazce. Druhá osa mezi jízdárnou a grottou je lemována habrovými stříhanými stěnami. Na průniku obou os leží pískovcová kašna s vodotryskem. Hlavní dominantou parteru před jízdárnou je bazén s ostrovem a sochou Herkula. Na jezírku je opět kopie původní de Vriesovy plastiky Herkula s kyjem v ruce, který se právě chystá udeřit draka u svých nohou. Bazén je proslavený i pokusem s parní loďkou, který zde realizoval Josef Božek roku 1816 . Na protilehlé jižní stěně je umístěna unikátní umělá krápníková stěna s grottami (jeskyněmi) a voliéra pro exotické ptactvo. Před ní najdeme mohutné a staré jírovce obecné, které zde jsou ještě od počátku 19. století, kdy došlo ke krajinářské modifikaci zahrady.
Dnešní zahrada je výsledkem rekonstrukce osové dispozice z let 1954-5 a postupné rehabilitace zahrady probíhající od roku 1985, která byla završena revitalizací na přelomu minulého století a respektovala historický vývoj zahrady. Zahradou se dnes volně procházejí pávi a divoké kachny. Voliéra poskytuje prostor dvěma párům výrů a v rybníčku je chováno množství ryb různých druhů.
Ke komplexu patří i nádvoří Valdštejnské jízdárny s výměrou 0,27 hektaru, které splňuje potřeby stanice metra Malostranská a bylo upraveno roku 1978 především podle návrhů Otakara Kuči. Má pravoúhlé členění, kde střední část je snížena a na ní je koncipován bazén s fontánami. Podél Valdštejnské jízdárny je umístěno osm soch podle originálních barokních soch Antonína Brauna a průčelí jízdárny je lemováno pásem ze stříhaného upravovaného habru. V průchodech do Valdštejnské ulice i na Klárov jsou umístěny brány s překrásnými mřížemi, jejichž autorem je Zbyněk Runczik. Zbytek zahrady tvoří zahradní kolonády, které umožňují vstup do metra ze všech vstupů do zahrady. Krásně zde kvetou červenolisté jabloně, k odpočinku je přece jen lepší využít klidnější Valdštejnskou zahradu a užít si tamních vodních prvků i laviček k posezení.
