Praha - Botanická zahrada hl. m. Prahy

Centrální letničkový a trvalkový záhon a kaple sv. Kláry

Území pražské Botanické zahrady se nachází na pravém břehu Vltavy v nadmořských výškách od 200 do 288 metrů. Je tvořeno z části Vltavskou terasou a z části svahy trojské kotliny. Záměr zřídit v Praze novou botanickou zahradu s všeobecným posláním se utvářel od poloviny šedesátých let 20. století.

Z původního záměru vybudovat jednu z nejrozsáhlejších klasicky pojatých botanických zahrad v Evropě na ploše 130 ha byla nakonec realizována pouze malá část. Je to zejména tzv. úvodní expozice, která byla v roce 1992 otevřena na ploše 3 ha a kterou obyvatelé Prahy znají jako vlastní Botanickou zahradu. V květnu 1997 byla PBZ rozšířena o expozici japonské zahrady, od dubna 2004 je pro veřejnost zpřístupněna jedna z nejkrásnějších pražských vinic, vinice sv. Kláry (z vyhlídky u kaple sv. Kláry nebo z první terasy vinice je možné shlédnout celou Prahu), a v červnu 2004 se otevřel tropický skleník Fata Morgana.

Areál JIH
Mezi nejatraktivnější partie parkově řešené úpravy expozice patří centrální trvalkový a letničkový záhon, na kterém v letních měsících kvete kolem 300 druhů a kultivarů letniček. V botanické zahradě je soustředěna cenná kolekce cibulovin. Již od března rozkvétají ladoňky, šafrány, hyacinty, modřence, snědky, ke kterým se později přidávají narcisy, botanické tulipány a kultivary tulipánu Fosterova, Kaufmanova a Gregorova. Sbírka drobných cibulovin a hlíznatých rostlin je doplněna nízkými pokryvnými skalničkami, které vyniknou především po zatažení cibulovin. V srpnu a září u jezírka rozkvétají ocúny, které v kombinaci s kotulou vytvářejí velmi efektní obraz.

Mediterán

Denivky dostaly své jméno proto, že každý květ kvete pouze jeden den. Asi 250 kultivarů dokazuje obrovské možnosti tohoto rodu. V červnu a červenci rozkvétají také lilie a mohutná květenství eremurusů pocházejících ze střední Asie. V expozici najdeme také skalničkový skleník s kolekcí chladnomilných orchidejí z jihovýchodní Asie, rostlinami z Kréty a Mallorky, masožravými rostliny a s florou Nového Zélandu a Austrálie. Pod vyhlídkou u vinice sv. Kláry je soustředěna sbírka vřesovištních rostlin. Vřesy, vřesovce, medvědice, azalky a rododendrony spolu s drobnými jehličnany a dřišťály vytvářejí prakticky celoročně kvetoucí pestrobarevnou mozaiku.

Meditační chýše

Japonská zahrada je rozdělena na dvě odlišně koncipované části. První představuje horskou zahradu s potůčkem sbíhajícím z hor, který se pod meditační chýší vlévá do jezírka. Kromě stálezelených dřevin je zde soustředěna sbírka kultivarů japonských javorů, rododendronů a bambusů. Druhá část je řešena jako sbírková a soustřeďuje kolekci dřevin pocházejících z východní Asie.

Cesta v horní části japonské zahrady

V areálu je i expozice kosatců - v prohlubni, kde se v době dešťů shromažďuje voda, jsou vysázeny vlhkomilné Kaempferovy kosatce, sibiřské kosatce a nad nimi nový sortiment kultivarů kosatce zvrhlého. Celkem je zde 500 taxonů, což představuje kolem 5000 rostlin.

Mediterán
Na výslunné stráni pod Japonskou zahradou je umístěna sbírka mediteránu. Najdeme tu druhy hor, skalních stepí, polopouští a pastvin střední části Malé Asie a horské druhy středomořské květeny. Ploše dominují vápencové skalky. I více než 5 tun vážící kameny byly získány z lomů Mořina a Čertovy schody v Českém krasu. Na některých kamenech jsou vidět zkameněliny schránek prvohorních hlavonožců. Ve výsadbách můžete vidět zástupce rodu ježatec (Acantholimon), který vytváří husté pichlavé polštáře. Kvete v pozdním jaru růžovými květy. Začátkem května vykvétají sivutky (Aethionema), ve stejnou dobu skálu zdobí nízké plazivé keříky koulenky (Globularia) s modrými květy. Na expozici dále můžete vidět zástupce rodů chrpa (Centaurea), hvozdík (Dianthus), chudinka (Draba), šalvěj (Salvia), rozrazil (Veronica). Pěstují zde sbírku středomořských trsnatě rostoucích trav, především z rodů kostřava (Festuca) a kavyl (Stipa). A samozřejmě, že nechybí ani rozchodníky a plané druhy netřesků (Sedum, Sempervivum).

Mediterán

Z dřevin stojí za zmínku vzrostlé a plodící cypřiše vždyzelené (Cupressus sempervirens), které zde přežívají díky klimaticky velice příznivé poloze. Velice pěkný je stálezelený, bíle kvetoucí keř cist vavřínolistý (Cistu laurifolius), jediný zástupce rodu, který přežívá naše zimy. K vzácnějším dřevinám také patří ambroň východní (Liquidambar orientalis) původem z východního Středomoří a kyperská olše (Aldus orientalis). Epozice je nejhezčí na jaře, když kvete většina zde pěstovaných rostlin.

Vápencové skalky mediteránu

Skleník Fata Morgana
Tropický skleník Fata Morgana se nachází mimo areál venkovních expozic botanické zahrady, na prosluněném jižním svahu trojské stráně. Moderní stavba s neobvyklým esovitým půdorysem je zapuštěna do skalnatého terénu. Přirozeně členitého povrchu skály, která tvoří zadní stěnu skleníku, je zde důmyslně využito k terasovité výsadbě rostlin. Vzniká tak pozoruhodná expoziční plocha o rozloze cca 1750 metrů čtverečních, která svým originálním řešením činí z Faty Morgany evropský unikát.

Tropický skleník Fata Morgana

Interiér skleníku je rozdělen do tří samostatných částí s rozdílnou teplotou a vlhkostí vzduchu, v nichž se návštěvník postupně seznamuje s rostlinstvem tropického a částečně i subtropického klimatického pásma. Výsadby jsou členěny podle významných fytogeografických oblastí a jsou uspořádány tak, aby navodily představu přirozených rostlinných společenstev. Úvodní část expozice je věnována suchomilné vegetaci suchých tropů a subtropů. Návštěvníka nejprve uvítá suchý australský buš a ukázka vzácné flóry z ostrova Madagaskar. Dále se seznámí se suchomilnou vegetací jižního Mexika a několika oblastí Afriky. Prostřední a současně největší část skleníku představuje nížinný deštný les vlhkých tropů. Se sukulentní částí je spojen podzemní štolou raženou ve skále, na jejímž konci se po obou stranách otevírá pohled do dvou velkých sladkovodních akvárií obydlených množstvím tropických ryb a jiných živočichů. Největší část tropického lesa je tvořena rostlinným společenstvem Jižní Ameriky a vybraných středoamerických lokalit, další části jsou vyhrazeny flóře Austrálie a Oceánie, Afriky a Madagaskaru, Vietnamu, Sundských ostrovů a Filipín. Poslední, chlazená část skleníku přibližuje drsné prostředí vysokých hor. Zastoupeny jsou zde rostliny amerických And, horských oblastí pevninské i ostrovní Asie a subtropické jižní Afriky. Centrální část expozice je věnována vzácné vegetaci stolových hor Venezuely.

Nezapomeňte při své návštěvě botanické zahrady navštívit také její přírodní areál. Rozkládá se mezi bohnickým sídlištěm a lesem. Prochází jím obnovená naučná stezka. Na její trase budete procházet zachovalou příměstskou, v minulosti intenzivně obhospodařovanou, zemědělskou krajinu s jednotlivými usedlostmi, kolem kterých se dosud nachází fragmenty zahrad, sadů, vinic a pastvin. Celé území je cenné jak ekologicky, tak biologicky, geomorfologicky a z velké části také historicky. Nejcennějšími lokalitami, které cestou navštívíte, jsou chráněná území - přírodní památky Havránka, Salabka a Velká skála. Naučná stezka začíná na křižovatce úvozové cesty a Nádvorní ulice cca 25 m od vchodu na venkovní expoziční plochy. Na trase stezky je na zhruba 3 km rozmístěno celkem 10 informačních panelů a panorama na vřesovišti Pustá vinice.

Kaple sv. Kláry a pohled na vinice

Text a fotografie převzaty z oficiálních webových stránek Pražské botanické zahrady. Zde najdete podrobné informace o celém areálu Botanické zahrady.