Poslové jara
České přísloví říká, že jedna vlaštovička jaro nedělá, jenomže když začátkem dubna přiletí celá hejna těch milých poslů jara, je to už s tím jarem vážné.
My - lidé z TISu - to v Praze nejlépe pozorujeme na hřebčíně Hucul Clubu na Zmrzlíku, kde se nejdříve objeví dva až tři statní vlaštovčí samečkové, za jemného švitoření se prolétnou stájemi, zkontrolují huculské koně a pak zase zmizí.
Pokud získali dojem, že zde bude v tomto roce dost létajícího hmyzu, kterým se vlaštovky živí, a také dost vody v okolí, vrátí se během několika dnů i se samičkami a začnou stavět hnízdo nebo opravovat loňské. Nové miskovité hnízdo těsně pod stropem postaví asi za pět dnů z bahna, slin a stébélek trávy, hnízdní dutinu vystelou ještě peříčky a chlupy. Samička pak snese 4-5 světlých, nepravidelně hnědě skvrnitých vajíček a zhruba za dva týdny z nich vysedí mláďata, která pak ještě asi tři týdny rodiče krmí. Zvláštním zážitkem je pozorovat vlaštovky při pití - za letu nabírají vodu z hladiny do zobáčku a polykají.
Podle proslulého pražského ornitologa Veleslava Wahla, jinak za německé okupace vrchního velitele odbojové Zpravodajské bridády a tudíž i mého nejvyššího nadřízeného, přilétají vlaštovky ze svých subsaharských zimovišť ve větším počtu ku Praze vždy kolem 10. dubna - a ačkoli je tento údaj už 60 let starý, platí dodnes. Potíž je jedině v tom, že nejen ve vnitřní Praze, ale ani v ostatních větších městech nemají vlaštovky kde hnízdit, a tak se hledí uchytit tam, kde jsou ještě nějaké chovy domácích zvířat, hlavně skotu. Vlaštovka, i když není v celé Evropě příliš vzácná, je u nás a v severnějších krajinách vázaná na činnost člověka. Na jihu ještě dovede zahnízdit i na skalách, u nás je ale odkázána na venkovská stavení a hlavně na chlévy.
Naši lidé na vesnici je vždycky milovali, protože nejenže nosí jaro a štěstí, ale zabraňují i živlům, jako je blesk nebo oheň, páchat na chalupách škody. Vzpomeňte si na to, až teď o jarních toulkách uvidíte nad sebou tohoto mistrného letce s dlouhým vidlicovým ocasem, rezavým hrdélkem a bílým bříškem. Všichni mu přejeme, aby za léto dvakrát úspěšně vyhnízdil a než na podzim odlétne do Afriky, aby nás jemným štěbetáním pozdravil při houfování na drátech.
