Poezie světa technických vynálezů aneb Za Kamilem Lhotákem

25. červenec 2012

Dnešního dne (tedy onoho dne, kdy píšeme datum 25. července 2012) uběhlo přesně 100 let od okamžiku, kdy se narodil český malíř, grafik a ilustrátor Kamil Lhoták.

Jak uslyšíme ve zvukové ukázce, na které Kamil Lhoták (pořad je z roku 1987, kdy bylo malíři 75 let) vzpomíná na své dětství a mládí, tento skvělý a nezaměnitelný umělec neprošel žádným uměleckým školením. Byl tedy v oblasti malířství samouk, což je fakt, který dal jeho dílu svéráznou osobitost, šel ve svém vývoji po vlastní cestě a tak není možno, jako je tomu v případě mnoha jiných tvůrců, dělit jeho dílo na slohové etapy. Podstata jeho tvorby je založena na básnické stylizaci, s níž se chápal svých nejoblíbenějších témat – byl jimi svět techniky, strojů, zejména pak dopravních prostředků.
Nepochybuji o tom, že pro řadu čtenářů se určitá literární díla už neodmyslitelně pojí s ilustracemi Kamila Lhotáka. Kdo například četl Branaldovu půvabnou knihu Dědeček automobil, či jako dítě dostal do ruky Pohádky o mašinkách Pavla Naumana, pro toho je onen svět automobilů a lokomotiv už navždy prodchnut onou zvláštní, trochu tajemnou, trochu nostalgickou atmosférou.
Inspiraci hledal Lhoták v místech, která byla na první pohled pramálo půvabná; odhaloval a zprostředkovával poetické hodnoty pražských periférií (Holešovice, Pankrác), učarovaly mu staré ohrady a pozapomenuté kouty (uveďme si jen názvy některých obrazů: Nádraží, 1942; Balónová ohrada, 1938; Volání dálek; Zeď vzpomínek, 1954…)

0:00
/
0:00

Byl členem spolku Umělecká beseda, v letech 1942-48 patřil k tzv. Skupině 42, po roce 1945 působil ve Sdružení českých umělců grafiků Hollar.
V mládí prodělal obrnu a ta způsobila obtíže, které měl při chůzi. Možná právě proto se stal vášnivým řidičem, ale i cyklistou.
Jeho přítel, básník Jiří Kolář o Lhotákovi kdysi napsal: „Má duši hvězdy a srdce s vrtulí. Žije s mechanismy jako jiní s přírodou.“
Kamil Lhoták zemřel v Praze 22. října 1990.

Spustit audio