Podívejte se příští dny na pěnišníky
Asi budu nevěrný české květeně - a můžete mi to i vyčíst - ale květen byl pro mne skoro třicet let spojen s pěnišníky, rododendrony. To víte, dlouhý pobyt v průhonickém parku udělá své. Jenomže pěnišníky se nepěstují jen v Průhonicích. Třeba takové Liberecko, přímo samo město Liberec, je proslulé svými mohutnými keři. Nebo zámecký park ve Velkých Losinách. Takových míst se určitě najde víc, protože rododendrony patří k nejkrásnějším keřům.
Jejich vědecké jméno je odvozeno z řečtiny: první půlka znamená růži, druhá strom. A už v antice tímto výrazem označovali oleandry. Na pěnišníky jméno Rhododendron přenesl patrně až Karl von Linné. České jméno je umělé a zavedli je do češtiny bratři Preslové začátkem 19. století. Inspirovali se v ruštině, kde jeden sibiřský rododendron (Rhododendron aureum) se jmenuje pijanišnik. Pražská botanická zahrada byla možná prvním místem, kde se už v polovině 19. století pěnišníky pěstovaly. Bylo to na jejím starém působišti, tam, kde jsou dnes za Jiráskovým mostem na Smíchově Dienzenhofferovy sady, a hned jich tam rostla celá, třebaže nevelká, sbírka. Do historie pěstování pěnišníků se zapsali velkou měrou i čeští zahradníci a šlechtitelé, zvláště průhoničtí. Významně se o ně zasloužil doc. Bohumil Kavka i jeho někdejší asistentka, paní ing. Opatrná a mnoho jejich kolegů ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví. V celém světě jsou známy i Jelínkovy azalky, vyšlechtěné ve 20. století profesorem Jelínkem.
Polovina května - ale konečně celý květen sám - patří pěnišníkům, rododendronům. Potěšte se s nimi, ale nezapomeňte, že to jsou rostliny jedovaté! Konečně, ne nadarmo je kdysi Rusové nazvali pijanišníky: když si osladili čaj medem od včel, které se napásly na onom sibiřském pěnišníku zlatém, připadali si jako omámení, opilí. Tak se raději napaste na pěnišnících očima, teď za to stojí. A pojedete-li do Alp, obdivujte tamní alpské růže: pěnišník chlupatý na vápenci, pěnišník rezavý na kyselých horninách.
