Podívejte se na rorýse, ptáka roku
Rorýs obecný patří mezi zajímavé druhy nejen svým způsobem života, ale i tím, že je v současné době ohrožován lidskou činností. Je totiž obyvatelem lidských sídlišť a při přestavbách domů, například při zateplování panelových domů či při úpravách větracích otvorů, dochází ke zničení hnízdišť rorýsů nebo k ubývání vhodných míst pro hnízdění.
Vašák: Rorýsi jsou blízkými příbuznými tropických kolibříků. Podobně jako kolibříci vynikajícím způsobem létají, naši rorýsi běžně nalétají za den a noc až 800 kilometrů. Říkám úmyslně i za noc, protože většina rorýsů netráví noc poblíž svého hnízda nebo přímo na hnízdě, ale za teplých jarních nebo letních večerů vyletují se soumrakem do výšky kolem jednoho až dvou kilometrů, výjimečně se uvádí i tří kilometrů, a tam zůstávají po celou noc. Jejich spánek je ovšem přerušovaný, pták vždycky letí klouzavým letem bez pohybu křídel, přitom chvíli i dříme, po několika minutách zamává křídly, nabere výšku a usíná.
Budil: A jak žije ve dne?
Málková: Ve dne se sdružuje do velkých hejn v blízkosti hnízdišť, v těchto hejnech loví a často zalétává i do vzdálenosti desítek kilometrů od hnízdiště, na místa, kde je hojnější nabídka potravy.
Budil: A tou potravou je?
Vašák: Potravou rorýse je především létající hmyz anebo členovci, čili drobní živočichové, kteří jsou vynášeni vzdušnými proudy do vzduchu. Jedná se především o pavouky, které známe pod pojmem babí léto. Tento hmyz nebo členovce rorýsi chytají do svého zobáku, který je široce rozeklaný, slepují slinami do chuchvalců a těmito chuchvalci potom krmí svá mláďata. Stejně tak nepolykají ani dospělí ptáci hmyz jednotlivě, ale vždy v takovýchto chuchvalcích.
Budil: A co tedy vy jako Česká ornitologická společnost děláte k jeho prospěchu?
Vašák: Česká společnost ornitologická vyhlásila pro tento rok rorýse ptákem roku. Tato akce se pořádá již od roku 1992 a vždycky se vybere jeden ptačí druh, který je dostatečně známý, ale i nějakým způsobem ohrožený. Chceme tím přispět veřejnosti osvětou i informací, jak můžeme rorýsovi pomoci, a zároveň bychom byli velice rádi, kdyby se posluchači ozvali do České společnosti ornitologické a sdělili nám, jestli v blízkosti svého bydliště vědí o hnízdišti rorýsů. Možnosti jeho ochrany jsou celkem jednoduché, nicméně chce to dobrou vůli jak ze strany obyvatelů domů, tak i stavebních firem, které provádějí rekonstrukce. Staré domy, které se v současné době rekonstruují, většinou doznávají změn v tom směru, že jsou veškeré skuliny na fasádě zalepeny, a tím pádem rorýsi nemají kde hnízdit, protože rorýsi hnízdí především ve skulinách po vypadlých cihlách nebo v podstřešních prostorách hned za okapem. Jinak rorýs nemá v přírodě příliš nepřátel, hlavním ohrožujícím činitelem je právě znemožnění hnízdění.
Málková: Česká společnost ornitologická v rámci této kampaně vydala v letošním roce opět brožurku, ve které můžete nalézt veškeré informace o životě rorýse a o možnostech jeho ochrany. V letošním roce se na vydání brožurky, ale i na celé kampani podílí Magistrát hlavního města Prahy, ale třeba také Česká inspekce životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny, nebo nevládní organizace, jako Ochrana fauny České republiky, Českomoravská myslivecká jednota nebo Český svaz ochránců přírody. Vy se můžete do této kampaně nebo do této akce zapojit v rámci mapování rorýsích hnízdišť, které proběhne během jarního období a počátkem léta. V brožurce naleznete dotazník, který můžete nalézt také na webových stránkách České společnosti ornitologické. Údaje z mapování jsou pro nás velmi užitečné, protože se můžeme dozvědět něco dalšího o biologii tohoto zajímavého druhu, popřípadě o jeho ekologických nárocích, a také tyto údaje pomohou k jeho lepší ochraně.
Budil: Co tedy konkrétně mají posluchači Meteoru udělat?
Vašák: Posluchači Meteoru by měli kontaktovat Českou společnost ornitologickou, pokud vědí o hnízdišti rorýsů, nebo kdykoliv by se dozvěděli o plánované nebo případně probíhající rekonstrukci domů, a Česká společnost ornitologická nebo příslušné orgány již budou jednat s firmou provádějící rekonstrukci. Zájemci, kteří mají k ornitologii blízko a chtějí konkrétně rorýsovi pomoci, mohou vystavět umělé hnízdní budky, takové dřevěné truhlíky, které se umisťují buď vně fasády pod střechu anebo se umístí na půdní prostor tak, aby tam rorýs měl přímý přístup z venkovního prostoru. Nárysy těchto truhlíků naleznou zájemci opět v informační brožuře Pták roku.
Budil: A co když třeba najdeme rorýse na zemi? Jak vypadá taková první pomoc?
Málková: Pokud nalezneme rorýse sedícího na zemi, tak už je to signál pro to, že není něco v pořádku. Jedná se většinou o rorýse, který je třeba podchlazený nebo vyčerpaný, nebo o mládě, které ještě úplně nezvládlo akrobatické prvky ve vzduchu. Proto rorýse můžeme vzít, vynést ho na nějaké vyvýšené místo a zkusit ho vypustit. Pokud však rorýs klouzavým letem zpátky přistane na zemi, je něco v nepořádku a rorýs si pravděpodobně potřebuje odpočinout nebo potřebuje nějakou další pomoc. Pokud po dvou hodinách v teplé místnosti, v zakryté bedničce, rorýs ještě pořád není schopen letu, je nejlépe se obrátit na odborníky. Buď opět zavolat na Českou společnost ornitologickou nebo se obrátit na některou ze sítě stanic pro handicapované živočichy při Českém svazu ochránců přírody.
Budil: My mu tedy ubližujeme především tím, že mu ničíme domov?
Málková: V podstatě se to tak dá říci. Rorýs není příliš ohroženým druhem, ale lokálně může být ohrožen právě tím, že ubývají vhodná hnízdiště, která zanikají úpravami starších domů nebo jiných vysokých staveb, nebo právě zateplováním panelových domů, úpravou větracích otvorů, na které se třeba umisťují mřížky proti zatékání dešťové vody.
