Pěstování rododendronů a azalek

5. listopad 2004

Víte, čím se navzájem liší rododendrony a azalky? Dříve to byly dva samostatné rody, které jsou však dnes sloučeny do jediného - Rhododendron. Z praktického hlediska je však zahradníci stále rozlišují.

Rododendrony (český název pěnišník se příliš neujal) jsou stálezelené - tedy na podzim neopadávají, zatímco azalky listy ztrácejí. Pokud bychom si je dále charakterizovali, pak rododendrony kvetou převážně v tónech fialových, růžových, bílých a nevoní. Azalky jsou hlavně ve veselejších odstínech žlutých, oranžových, světle červených a některé voní výrazně. To je pochopitelně jen velmi hrubé orientační dělení a má (jak už to v přírodě bývá) výjimky.

Různé druhy rododendronů v průhonickém parku

Jsou to rostliny nevšední, jiné stálezelené keře této velikosti a navíc tak výrazně kvetoucí v zahradách a parcích střední Evropy nenajdeme. Rododendronů je na světě přes 500 druhů. Jsou mezi nimi 20 m vysoké stromy i 15 cm velké keříčky. Naprostá většina pochází z východní a jihovýchodní Asie, něco ze Severní Ameriky a jen dva druhy rostou v Alpách. Musíme si totiž ještě říct, že jde o rostliny horské. Z toho také vyplývají jejich požadavky na hodně vláhy, vysokou ochrannou sněhovou pokrývku a také na vysokou vzdušnou vlhkost. Bude se jim tedy u nás podstatně lépe dařit v podhůří než na vysýchavých místech nížin.

Rododendrony díky jejich kompaktnímu kořenovému systému můžeme přesazovat skoro po celý rok. Výjimkou je pochopitelně zamrzlá půda, letní sucho a snad doba květu. Zatímco většinu zahradních rostlin můžeme dát do obvyklé hlinité půdy, pro rododendrony to znamená jistý počátek zkázy. Přísně totiž vyžadují kyselou půdní reakci, tedy pH nejlépe mezi 4,5 až 5,5. Půda musí být navíc kyprá s velkým obsahem humusu. Základ pro takovou směs tvoří rašelina - ovšem surová vrchovištní, tedy nikoliv upravený rašelinný substrát, kam byl dodán vápenec i další živiny, a pH tak posunuto do neutrální oblasti někam kolem 7 pH. Abychom drahé rašeliny nepotřebovali tolik, přidáváme kompostovanou drcenou borovou či smrkovou kůru nebo listovku. Všechny tyto materiály jsou chudé na živiny, je tedy třeba už před sázením do směsi zamíchat plné minerální hnojivo, které však neobsahuje vápník ani chloridy.

autor: Jiří Žlebčík
Spustit audio