Perští Židé
Beit Hatfutsot je muzeum židovského národa v izraelském Tel Avivu, které jako první na světě ukázalo složitou historii Židů v Íránu, o níž referuje internetový portál Qantara. Toto arabské slovo, které znamená „most“, vyjadřuje v tomto případě spojené úsilí německé Spolkové centrály pro politické vzdělání, rozhlasové stanice Deutsche Welle, Goethova institutu a Institutu pro mezinárodní vztahy. Smyslem této aktivity je podpora dialogu s muslimským světem. Kulturní a osvětový projekt podporuje německé ministerstvo zahraničí.
Ale vraťme se k dějinám íránských Židů, které lze sledovat 2700 let, protože na jejich počátku je osvobození z babylónského zajetí, o které se zasloužil perský král Kýros Veliký. Počátkem islamizace Peršanů je rok 636 našeho letopočtu, kdy do jejich země vtrhli Arabové. Posledních 1400 let žijí íránští Židé pod vládou muslimů. Na výstavě v Tel Avivu je 260 exponátů z muzeí i soukromých sbírek a jejich velká část se na veřejnosti objevila poprvé.
Když Kýros Veliký porazil Babyloňany, dovolil Židům, aby se vrátili do původní vlasti a ve vlastní říši jim zaručil právo na náboženskou svobodu. Zvláště pozoruhodná byla jeho podpora stavby druhého jeruzalémského chrámu. Spousta Židů se rozhodla i po propuštění ze zajetí zůstat v Perské říši, kde se stali tolerovanou náboženskou menšinou. Kýros Veliký je v dějinách íránských Židů dodnes světlou postavou.
Za dynastie Sásánovců, kteří vládli mezi lety 224 a 651 našeho letopočtu, se Židé stali terčem útlaku a pronásledování. Na začátku šestnáctého století přišli na řadu safíovští šáhové, kteří zavedli šíitský islám jako státní náboženství a z nemuslimů se stali nečistí nevěřící. Jedním z důsledků bylo násilné obracení na víru, kterému čelila i židovská komunita ve druhém největším perském městě Mašhadu. Židé se v té době začali obávat konverzí ve smíšených manželstvích a začali praktikovat sňatky dětí. Z té doby se uchovaly velmi krásné svatební šaty, které vypovídají o tom, jak důležitá byla pro ohrožené Židy jejich sebeúcta.
Velmi zajímavé jsou na výstavě v Tel Avivu hliněné tabulky ze 6. století před naším letopočtem. Jsou to nejranější doklady o diaspoře a židovském životě v Íránu. Zápisy jsou v akkadském písmu s vloženými aramejskými nebo hebrejskými slovy a obsahují živé a podrobné popisy obchodu a každodenního života Židů ve městě Al-Jahudu, což je dnešní Isfahán. Je to svědectví o dávných kořenech společného kulturního dědictví Peršanů a Židů.
Významnou roli v životě íránských Židů hrála hudba. S nástupem Safíjovců a šíitského islámu přišel přísný zákaz světské muziky, ale ten se nevztahoval na náboženské menšiny, a tak se perští Židé velmi zasloužili o uchování klasické perské hudby. Na výstavě v Tel Avivu je řada tradičních hudebních nástrojů ze soukromé sbírky Menaše Sasúna, který je mistrem hry na santur vzdáleně připomínající cimbál.
Íránští Židé cítili vždycky silné duchovní pouto k Izraeli, které našlo vyjádření v jejich modlitbách i v poezii. Jejich dnešní potomci stále pořádají poutě k jeskyni Serah bat Ašer v Isfahánu, kde je podle legendy tajná jeskyně vedoucí přímo do Jeruzaléma. Rok 1919 přinesl založení Ústřední komise sionistických organizací v Íránu. Na výstavě je fotografie jejich členů ve městě Hamadánu i původní členská legitimace sionistických organizací.
Tisíce Židů, kteří prchali před nacistickým terorem, skončilo v Íránu. Děti Teheránu byla jedna z největších záchranných operací, kterou zorganizovali íránští Židé a Židovská agentura. Hrdost íránských Židů posílilo založení státu Izrael. 15. května 1948, pouhý den po vyhlášení nezávislosti, se dva Židé nechali vyfotit s izraelskou vlajkou na dvoře Židovské agentury. První velká vlna vystěhovalců do Izraele přišla mezi lety 1948 a 1953. Během vlády íránského šáha Rézy Pahlavího a jeho syna Muhammada Rézy Pahlavího získaly náboženské menšiny poprvé od islamizace Íránu rovné postavení ve společnosti. Až od té doby nemohli Židé opouštět své čtvrti zvané „mahale“, které byly vyhrazeny jen pro ně.
Židovské komunity zažívaly ekonomický rozkvět. S tak zvanou bílou revolucí z roku 1963 začal zlatý věk Židů v Íránu, protože šáh Muhammad Réza Pahlaví udržoval blízké vztahy s Izraelem. Fotografie na výstavě v Tel Avivu ukazuje generála Moše Dajana u vstupu do mešity při návštěvě Íránu v roce 1960. Zmíněná bílá revoluce v Íránu se svou pozemkovou reformou, rovností žen a mužů, snahou o modernizací venkova a volenými soudci vyvolala odpor stoupenců zaostalých tradic a tím nepřímo vydláždila cestu pro islámský převrat.
V předvečer islámské revoluce z roku 1979 se protišáhovských demonstrací v Teheránu účastnili i místní Židé. Na jedné z fotografií drží transparent se slovy „Náš svazek s íránským lidem je nerozlučný“. Mezi demonstranty je i hlavní rabín Jedida Šofet a jiný snímek ho ukazuje i s jeho synem, rabínem Davidem Šofetem v teheránských ulicích, které se domáhaly pádu monarchie.
Netrvalo dlouho a přišlo vystřízlivění. Muslimská revoluce měla na život Židů v Íránu neblahý vliv a vyhlášení Islámské republiky přineslo další velkou vlnu emigrace. Svůj rodný Írán opustily v 80. letech tisíce Židů, kteří odešli do Spojených států, Evropy a Izraele.
