Otakar Jeremiáš: Něco o orchestru (rozhlasovém)
Ten nerudně se tvářící pán na fotografii je hudební skladatel a dirigent Otakar Jeremiáš (1892-1962). Do dějin Československého rozhlasu se zapsal velmi výrazně – v letech 1929-1940 byl nejen dirigentem symfonického orchestru ČsRo, ale stal se především zakladatelem moderní podoby tohoto tělesa.
O životních osudech skladatele a dirigenta Jeremiáše, zejména o etapě jeho dětství a mládí, vypráví na rozhlasovém snímku natočeném koncem 50. let skladatel sám. Jeho vyprávění naleznete na první ze dvou zvukových ukázek na této stránce.
Navažme nyní krátce na vyprávění Otakara Jeremiáše a vysvětleme si, jak se – dosavadní ředitel Městské hudební školy v Českých Budějovicích - dostal do Československého rozhlasu. V roce 1928 odešel totiž z rozhlasu do Národního divadla tehdejší kapelník pražského rozhlasového orchestru Jožka Charvát. Radiojournal vypsal konkurz. Skutečnost, že v něm zvítězil právě Otakar Jeremiáš, nebyla nijak náhodná. Mladý skladatel se už v průběhu 20. let v rozhlase uvedl dvěma hudebními díly – byla to především opera Bratři Karamazovi (1928), dále pak skladba Zborov určená pro pěvecký sbor.
1. ledna 1929 byl Jeremiáš jmenován šéfem orchestru pražského studia. Zůstal jím až do roku 1945, kdy přešel do opery Národního divadla, kterou vedl do roku 1950.
V prvním období své rozhlasové činnosti Jeremiáš vyvinul úsilí směřující k rozšíření orchestru. Na jaře 1928 měl totiž rozhlasový orchestr pouhých čtyřiadvacet členů. Pro větší koncerty musel být počet jeho členů doplňován hráči z jiných těles, nejčastěji z České filharmonie. Mnohdy bylo těchto "náhradníků" víc, než kmenových rozhlasových hudebníků. Současně s tím začal Jeremiáš systematicky budovat pevný repertoár tělesa – jeho základem byla díla českých klasiků, ale vedle toho dbal i o soudobou tvorbu (díla O. Ostrčila, O. Zicha, Iši Krejčího, K. Háby, J. Suka a dalších).
Ke spolupráci si vybral dva mladé a velmi nadané kolegy z hudebního oddělení rozhlasu – Mirko Očadlíka (tehdy mu bylo 25 let) a Oldřicha Landmana (32 let).
Svoje přesvědčení o tom, jak by měl působit rozhlas, vyjádřil Otakar Jeremiáš v těchto slovech: „Rozhlas má důležité poslání kulturní. Musí soustavně uvádět díla všech, v prvé řadě českých a pak i cizích světových skladatelů. Další jeho povinností jest seznamovati naše i velmi interesované obecenstvo zahraniční s naší hudební tvorbou nejmladší, tedy i s hudbou moderní.“
O zdárný vývoj rozhlasového orchestru se vedle Jeremiáše zasloužil také vedoucího hudebního odboru K. B. Jirák. Oba dokázali mimo jiné vyřešit – z dnešního pohledu úsměvnou - záležitost, a sice způsob a techniku hry orchestru na mikrofon.
Závěrem vzpomínky na dlouholetého šéfa pražského rozhlasového orchestru Otakara Jeremiáše si ocitujme pasáž z knihy „Od mikrofonu k posluchačům“ (Praha 2003), z kapitoly Stabilizace vysílání v letech 1926-1929, jejímž autorem je Josef Maršík. Z citované pasáže poznáme tehdejší specializaci rozhlasových hudebních těles.
"V roce 1929 došlo z podnětu Otakara Jeremiáše k vyhraněnější specializaci hudebních těles, která působila v jednotlivých pobočkách Radiojournalu. Rozhlas v té době již zaměstnával celkem 126 hudebníků. Největší orchestr mělo pražské studio s třiceti šesti stálými hudebníky a dirigentem významného uměleckého jména. Programově se pražský rozhlasový orchestr zaměřoval zejména na hudbu symfonickou. V brněnském studiu byla symfonická hudba přenechána způsobilejším orchestrům brněnského Národního divadla a Orchestrálního sdružení a rozhlasový šestadvacetičlenný orchestr se soustředil v již vyprofilovaných hodinových koncertech zejména na komornější hudební formy moravských skladatelů a populárnější hudbu. Bratislavský orchestr s osmnácti členy se specializoval na operetu a orchestr studia v Moravské Ostravě, rovněž s osmnácti hudebníky, se věnoval moderní taneční hudbě a především jazzu. Šestnáctičlenný studiový orchestr v Košicích zatím nebyl do této dělby práce zapojen. Ke specializaci napomohlo již běžně využívané simultánní vysílání, které umožňovalo programovou výměnu mezi jednotlivými studii."
