Osudové osmičky. Mrazivé Rádio Retro ukazuje, jak jsme si pomlouvali dějiny

15. březen 2018

Jak jsme se ohlíželi za vlastní minulostí? Nový digitální stream Českého rozhlasu uvádí výběr 28 hodin historických zvukových dokumentů ohlížejících se na dobu od roku 1918 do roku 1988. Nejmrazivější jsou nahrávky, které dokazují, jak rychle a neúprosně se udál obrat po roce 1968.

Už rok po klíčových dějinných událostech v roce 1968 se nové vedení rozhlasu distancovalo od vysílání po 21. srpnu, a po deseti i dvaceti letech se buďto mlčelo nebo lhalo. „Klíč k výběru nahrávek pro toto vydání Rádia Retro určila vlastně okolnost ryze technická“ vysvětluje skladbu programu osmičkového Rádia Retro dramaturg Tomáš Černý.


Osmičkové Rádio Retro poslouchejte od 15. března 2018 do 21. srpna 2018 na webu Českého rozhlasu, na Play.cz a v systému pozemního digitálního vysílání DAB. Několik vzácných snímků si můžete přehrát také v Audioarchivu.

„Vzhledem k tomu, že v roce 1918, kdy vzniklo Československo, ještě žádné zvukové snímky nevznikaly, musíme spoléhat na nahrávky o deset a dvacet let mladší. Rozhlas se třeba v roce 1938 poměrně dost vracel k událostem v roce 1918 a natočil znovu některé klíčové proslovy z Říšské rady a vzpomínky na důležité okamžiky vzniku republiky.“

Stejným principem se řídí výběr autentických nahrávek i z dalších osmičkových let. Uslyšíte třeba, jak se připomínal Únor 1948 o pět let později nebo jak se liší kritika Jaroslava Seiferta z roku 1956 a propagandistické adorování poúnorového režimu v roce 1960. Pozoruhodná je beseda z února 1990, ve které diskutuje také Pavel Tigrid.

Jaroslav Seifert

V době, která si s ověřováním skutečností a trváním na faktech příliš hlavu neláme, ukazuje nové Rádio Retro cenné příklady, jak různé epochy buďto zkreslovaly, nebo dokonce úplně deformovaly obraz našich moderních dějin a jak rychle a snadno se to dělo.


Mezi unikáty v programu Rádia Retro je asi nejzajímavější dosud nikdy takto kompletně nezveřejněný zvukový protokol natočený při ohledání budovy Československého rozhlasu bezprostředně po odchodu okupačních vojáků. Místnost po místnosti procházíme pracovišti, která jsou komisionálně popsána – co kde chybí, co je vypáčeno, co poničeno. Pár týdnů a měsíců poté už jsou okupanti našimi bratry, kteří nás přijeli zachránit.

Z osmičkových let, která nebyla nijak zvlášť osudová (1928, 1958, 1978 nebo 1988) jsou vybrány spíše nepolitické nahrávky jako například rekonstrukce voicebandu E. F. Buriana, adaptace Čapkovy Bílé nemoci s Františkem Smolíkem a Zdeňkem Štěpánkem, pásmo Jiřího Horčičky o zákulisí natáčení rozhlasových her nebo stereofonní fíčr Ivana Rösslera a Ivana Holečka Pouť, ale divadelní o tehdy nebývale svobodomyslné akci na Střeleckém ostrově v Praze.

Klement Gottwald

„A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“ sliboval Klement Gottwald poslancům ve sněmovně už v prosinci 1929. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu.

Spustit audio