Se jménem Oldřicha Hoblíka je neodmyslitelně spjat vývoj rozhlasové režie. Jeho dráha k mikrofonu a k rozhlasové režijní práci začala jako u řady jeho předchůdců - průkopníků a objevitelů rozhlasové režie (Hurt, Kvapil, Šimáček, Bezdíček) - v divadle. Již jako konzervatorista začínal nejen v Osvobozeném divadle, ale i v rozhlase. Po ukončení studia na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze v roce 1940 zahájil svou profesionální uměleckou dráhu jako herec; s hereckou společností (v níž působili např. Jindřich Plachta nebo Theodor Pištěk) prožil část válečných let putováním po českých divadlech, v letech 1941-1942 hrál v Městském divadle v Kladně.
Při studiích navázal spolupráci s rozhlasovým režisérem a zakladatelem naší rozhlasové teorie dr. Václavem Růtem (četl mu komentáře a texty), hlasatelem a později jednou z nejvýznamnějších rozhlasových osobností F. K. Zemanem, asistoval režisérovi V. Sommerovi. Ti ho také získali pro práci v hereckém rozhlasovém souboru, kam nastoupil v říjnu 1944. Brzy si zde získal velké uznání - svědčí o tom žádosti režiséra Josefa Bezdíčka o jeho uvolňování pro rozhlasové herecké role a také první režijní pokusy (v době výkonu jeho pětiměsíční vojenské služby u armádního rozhlasu v roce 1946). V říjnu 1947 je již definitivně přeřazen z hereckého souboru do funkce režiséra a režijní práci zůstal věrný - i přes řadu opakujících se nabídek z divadel - až do svého odchodu do důchodu v červnu 1974 (od roku 1960 působil ve funkci vedoucího režiséra umělecké slovesnosti po Jiřím Horčičkovi, který nastoupil do funkce šéfrežiséra). V rozhovoru s O. Nutzem u příležitosti svých 65. narozenin vzpomínal na "živé vysílání rozhlasových her" a natáčení na blattnerphon: "Když herec breptl na konci půlhodinového pořadu, tak se celá půlhodina točila znovu."
V Čs. rozhlase pracoval ve všech oborech rozhlasové režie, od publicistických a literárních pořadů až k náročným dramatickým projektům. Jako režisér zpravodajských a publicistických pořadů se např. podílel v roce 1948 na vysílání legendárního MEVRO. U dramatických děl se jeho režijní práce vyznačovala především soustředěním na propracovaný herecký projev, na který kladl větší důraz než na formální experimentování. Byl odborníkem zejména na klasickou ruskou a sovětskou dramatickou tvorbu, hostoval též jako režisér v Moskvě. V Hoblíkově režii vysílal rozhlas např. Kornejčukovu Zkázu eskadry (1954, účinkovali F. Vnouček, J. Suk, O. Sklenčka, A. Hegerlíková, R. Deyl ml.), Gogolovo Dobrodružství kolegiálního rady Pavla Ivanoviče Čičikova (1959), Ostrovského Pozdní lásku (1962, s hvězdným obsazením - J. Šejbalová, Z. Štěpánek, V. Zinková, V. Matulová, F. le Breux), Sejfullinové Viriněju (1967), Leonovovův Zlatý kočár (1971), Molierova Šibalství Scapinova (1954), Lope de Vegy Dívku se džbánem (přebásnil F Hrubín, 1969). Z české klasiky připomeňme alespoň Zeyerova Radúze a Mahulenu (1955), Tylovu Tvrdohlavou ženu (1961, účinkovali J. Průcha, L. Pešek), Drdovy Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert v úpravě J. Bezdíčka (1960). V 60. letech se věnoval i mikrohrám. Nastudoval desítky literárních pásem - Hodinka s Eduardem Bassem (1966), Mé ironické štěstí (1968, z dopisů A. P Čechova) a další v Nedělních hodinkách, mnoho pořadů v cyklu Ex libris klasické literatury a řadu četeb na pokračování, např. Gogolovy Mrtvé duše (1976, 12 částí, O. Hoblík i autorem úpravy), Kratochvilné vyprávění o krajích českých (druhých 10 dílů, interpret F Filipovský), stovky povídek, např. A. S. Puškin Dva příběhy ze staré Rusi (1959, sám i účinkoval), A. P Čechov Život je křivé pravítko (1970).
Rád natáčel humorné povídky, skeče; např. v rámci cyklu Humor na všech rovnoběžkách - J. Kořán-R. Dahl: Chuť (1969, o sázce dvou gurmetů), nastudoval Krále Velikáše J. Offenbacha (1964, tuto fantastickou pohádkovou operetu i hudebně upravil), scénky Smutného muže (J. Válka), Písně lidu pražského (1969, podle K. Čapka). Z pořadů poezie, které režíroval, zde nelze postihnout ani zlomek. Zazněly v programové řadě Klenotnice hudby a slova, v Nedělních verších, v Nocturnech - jsou to básně J. Vrchlického, J. Nerudy, J. V. Sládka, A. Heyduka, A. Sovy, F. Hrubína, V. Nezvala, S. K. Neumanna, J. Nohy a mnoha dalších. Často spolupracoval s interpretem A. Strejčkem.
V srpnových dnech roku 1968 se také krátce podílel na vysílání Čs. rozhlasu jako hlasatel. V databázích Archivu ČRo je uloženo rovněž několik pořadů, na nichž se podílel autorsky nebo jako interpret (zejména recitace). Účinkoval např. v Shakespearově Romeovi a Julii (1953) v režii P. Pražského, v Lidech na křižovatce M. Pujmanové (1976, režie J. Roll) nebo v rozhlasovém seriálu Záchranka (1978, režie A. Adamcová). Kromě rozhlasové herecké a režijní práce působil O. Hoblík také ve vedlejších hereckých rolích ve filmu, divadle a v televizi. Z třinácti epizodních úloh v období 1948-1972: Svědomí (1948, Továrník Hájek), Dobrý voják Švejk (1956, Písař v nemocnici), Hlavní výhra (1959, Muž bez garáže), Jak se zbavit Helenky (1967, Režisér), Zlatá svatba (Listonoš).
Z dalších režií:
L. Stehlík Mordová rokle (1955, 1968, úprava D. Chalupa), F. Langer Obrácení Ferdyše Pištory (1957), I. Herrmann U snědeného krámu (1958), J. Š. Kubín V objetí ochechule (1961), J. Drda Jsou živí, zpívají (1965), J. Vrchlický V sudě Diogenově (1970).