Ohlédnutí: Iristu zblízka (středa 7. ledna 2004)
V Indii se nám podařilo nejen krátce, ale o to intenzivněji sledovat život "našich" čápů s vysílačkami, ale také jednoho z nich - Irista - zblízka vyfotografovat a nafilmovat. Momenty strávené v jeho blízkosti patří k nezapomenutelným okamžikům.
Hlavní místa, která Iristu navštěvoval, jsme ověřili již první den, stejně jako jeho "denní rozvrh". U nádrže Džamvari, kde čápi spolu s nesyty indomalajskými, ibisy bradavičnatými, volavkami a kolpíky bílými vždy od dopoledne odpočívali, jsme během jejich ranního krmení narychlo postavili pod hustou akácií úkryt ze slámy a bambusových prutů kombinovaný s upravenou celtou. Po desáté hodině jsem v něm napjatě očekával návrat čápů, zatímco nepříjemně silný vítr pocukával celou konstrukcí. Signál Iristova vysílače nebyl stále slyšet, když na břehu přistál první navrátilec - nesyt indomalajský. Téměř vzápětí se ozvalo šustění křídel a přilétl i první čáp černý. Opatrně jsem spustil videokameru a na chvíli ji na stativu vyměnil za fotoaparát s teleobjektivem, abych pro jistotu rychle pořídil alespoň kousek záznamu a několik fotek. Náhlé šustění letek prozradilo přílet dalšího čápa černého. Břeh se postupně zaplňoval, ale Iristu stále nikde. Náhle začalo být na břehu rušno, neboť přistálo velké hejno kolpíků. Na rozdíl od nesytů a čápů, kolpíci neustále popobíhali, brodili se a zobákem hledali v bahně potravu nebo sbírali klacíky a přetahovali se o ně. Obrázek doplňovaly neposedné čejky černoprsé. V povzdálí se pak procházeli ibisové bradavičnatí.
Bylo již téměř jedenáct hodin a Iristu stále nikde. Včera touto dobou již klidně stál na mělčině, na kterou mám z krytu výborný výhled, nyní jsou tam jen břehouši černoocasí a kolpíci. Náhle přece jen zaslechnu v přijímači vzdálené pípání vysílačky. Jak sílí, zvyšuje se i moje vzrušení. Signál nečekaně rychle sílí a ani ne za pět minut mám Irista kousek před sebou! Využívám každou chvilku k natáčení. V hledáčku vidím anténu i vysílač. Jako každý pták je v prvních chvílích po příletu značně nedůvěřivý. Ještě že jeho napětí rozptylují dovádějící kolpíci! Vítr stále cloumá krytem a já mám co dělat, abych zamezil chvění kamery. Po chvilce se Iristu pootočil a ukázal zřetelně celý svůj vysílač. Podařilo se mi rychle připevnit na stativ Nikon a udělat několik snímků, než mi zmizel za kmenem.
Na odpočívadle zavládl klid, další dva čápové černí již dlouho odpočívají na jedné noze u malého keře vpravo. Náhle došlo z neznámé příčiny k malému rozruchu. Kolpíci a čejky černoprsé zpozorněli a Iristu popolétl několik metrů. Na břehu se téměř nic nezměnilo, jen Irista nevidím, ačkoliv signál ukazuje, že je blízko. Prohlížím dalekohledem celý břeh, ale nikde ho nevidím. Mám být smutný, že mi po necelé čtvrthodině zmizel, nebo spokojený, že mi po tolika letech jeden z našich čápů dopřál celou čtvrthodinu?