Obyvatelé věží - rorýs, kavka a sokol

Rorýs obecný (Apus apus)

Víte, že u nás žijí blízcí příbuzní kolibříků? Pravda, jen velmi krátce. Když koncem dubna nebo začátkem května proletí nad pražskými střechami s ostrým pokřikem hejno ptáků s dlouhými srpovitými křídly, víme, že se k nám ze zimoviště vrátili rorýsi. Na hnízdění a vyvedení mláďat mají pouhé tři měsíce, neboť již začátkem srpna se s námi rozloučí a vydají se na dalekou pouť do jižní Afriky.

Sameček i samička jsou celí břidlicově šedí, jen na hrdélku mají světlou skvrnu. Více než zbarvením jsou rorýsi nápadní svým dokonalým přizpůsobením k letu, o čemž svědčí jejich dlouhá křídla po přiložení k tělu přesahující mírně vykrojený ocas. V letu loví, koupají se, sbírají materiál na stavbu hnízda, mohou se pářit a dokonce za letu i spí, byť jen krátce. Jejich krátké a slabé nožičky se hodí jen k zavěšení na skálu či budovu.

Ve volné přírodě si rorýsi staví hnízdo ve skalní puklině. Ve městech jim k tomuto účelu dobře poslouží škvíra někde pod střechou nebo prostor v podkroví. Ploché hnízdo si staví ze suchých stébel rostlin a peříček dílem pochytaných ve vzduchu a dílem ukradených vrabcům. Materiál slepuje slinami, které na vzduchu tuhnou.

Labužníci si teď možná vzpomenou na oblíbená "vlaštovčí" hnízda indických a indonéských rorýsů salangan. Do hnízda snese samička nejčastěji dvě až tři bílá vejce, na nichž střídavě sedí oba partneři 18-20 dní. Po vylíhnutí mláďat nastane rodičům ta pravá sháňka. Svým širokým drobným zobáčkem denně naloví ve vzduchu až 40 000 kusů létajícího hmyzu. Z části nalovené potravy připravuje mláďatům smísením se slinami drobné "potravinové balíčky". V jednom "balíčku", který rorýs vyvrhne do zobáčku mláděte je 400 až 1500 kusů hmyzu. Jinak než v letu lovit nedokáže. Přijde-li chladné a deštivé počasí a hmyz přestane létat, nastanou rorýsům zlé časy. Mláďata jsou ale vybavena zvláštní schopností přečkat toto nepříznivé období ve stavu podobném zimnímu spánku savců. Poklesne jejich tělesná teplota a všechny tělesné pochody se zpomalí. Takto vydrží bez potravy až 10 dní. Jakmile se oteplí, je třeba vše dohnat. Čas je neúprosný. Uprostřed prázdnin se již musí mladí rorýsi starým vyrovnat v letu i lovení, vždyť je čeká tisíce kilometrů dlouhý let na zimoviště.

Kavka obecná (Corvus monedula)

O tom, že kavky žily v Praze odedávna svědčí např. místní název Kavčí hory, odkud podle pověsti přinesl bájný silák Bivoj živého kance na Vyšehrad. Ve městech hnízdí kavky pravděpodobně již od 17. stol., o čemž se skromně zmiňuje Komenský. Ještě roku 1867 píše profesor Frič o pražském ptactvu: " Mimo rorýsa nenáleží žádný pták k tak význačným obyvatelům našeho starobylého města jako kavky, o jejichž životě, mravech a duševních vlastnostech snadno by se dala napsat celá knížka." Dnes je situace jiná. Početnost populací v naší republice od roku 1975 klesá. I to je důvod, proč byla kavka vyhlášena ptákem roku 2001.

Kavky byly velmi často chovány v zajetí. Jak vzpomíná Jiří Baum, pražští uhlíři mívali obyčej chovat krotké kavky s přistřiženými letkami. Ochočené kavky nazývali lidé různě, nejčastěji Káča, ale i Kavče, Kráka, Kavák či Kaváň. Obliba kavek plynula z toho, že se snadno ochočily a dokonce se naučily žvatlat několik slov.

Kavky jsou elegantní černošedí ptáci velikosti holuba. Kromě šedého týlu nás na kavce upoutá i světlá oční duhovka a za letu pak i širší křídla s dlouhým rovným ocasem U nás jsou částečně tažné. Na podzim se přesouvají na jihozápad a jejich místo zabírají kavky, které přilétly ze severovýchodu spolu s hejny severských havranů. Na jaře se tyto přesuny konají opět, avšak opačným směrem. Městské populace jsou převážně stálé.

Přírodní hnízdění ve stromových a skalních dutinách je dnes již poměrně vzácné. Ve městech hnízdí kavky ve věžích a věžičkách a v podkrovních prostorách. Často hnízdí pospolitě a vytvářejí malé kolonie. Pokud nevyužije kavka ke hnízdění staré hnízdo havrana polního nebo vrány obecné, nanosí do základů hnízda větvičky nalámané ze stromů a suchá stébla rostlin. Do kotlinky vystlané suchou travou, listím, mechem, chlupy savců nebo peřím či jiným jemným materiálem snáší samička čtyři až šest modrozelených tmavošedě skvrnitých vajec, na nichž také sama sedí asi 18-20 dní.

Coby strávník není kavka rozhodně vybíravá. Pochutná si na spadaném ovoci, semenech rostlin, rozsypaných zrnech obilovin stejně jako na zbytcích jídel z odpadkových košů. Uloví si i nejrůznější hmyz (ve všech vývojových stadiích) a červy. Umí také vyplenit ptačí hnízdo, kde si poslouží jak vejci tak holátky. Tento jev, který se nám z našeho lidského pohledu nelíbí, má však svůj kladný rys. Ptáci, jimž bylo hnízdo vypleněno, zahnízdí znovu a tak je doba hnízdění určitého druhu rozložena do delšího časového období. Náhlý příchod dlouhodobě nepříznivého počasí v době krmení či vyvádění mláďat tak katastrofálně nepostihne celou hnízdící populaci. Složení kavčí potravy se mění podle ročního období a nabídky, rostlinná však převažuje. Potravu sbírá především za chůze na zemi.

Kavky nejsou příliš plaché a svým decentním zjevem s našedlou hlavičkou a světlým okem příjemně oživují městská centra.

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

Sokola vždy lidé považovali za rytířského ptáka, za symbol odvahy. Stejně jako orel i sokol se dostal do šlechtických erbů. Jmenují se po něm hrady i města. Vzpomeňme jen okresní město Sokolov nebo hrad Falkenstein ( něm. der Falke - sokol), odkud pocházel Záviš. Tělocvičnou organizaci Sokol asi netřeba dvakrát představovat. Její zakladatelé patrně soudili, že správný člen by měl mít vlastnosti přisuzované sokolům. Málokdo asi ví, že sokol byl navržen jako jméno naší měny po vzniku první Československé republiky. Tento návrh soupeřil např. s rašíny ( podle ministra financí Rašína) a s řípy (podle památné hory Čechů Řípu). Nakonec, jak víme, zvítězila koruna. Sokol dal jméno i lovecké disciplině sokolnictví, kdy se loví cvičenými dravci, i když dnes již méně vzácnými druhy jako je jestřáb apod. .

Obliba sokola jistě pramení i v jeho nádherném, majestátním zjevu. Sameček je znatelně menší než samička (což je pro dravce typické). Vybarvením se obě pohlaví neliší. Na hlavě nás upoutá tmavé temeno a nápadný tmavý "vous" (výrazný pásek na tváři). Dospělí ptáci jsou na hřbetě modrošedí s jemnými příčnými pásky. S tmavým hřbetem a hlavou kontrastuje bílá spodní strana s hustým příčným proužkováním. Bílé hrdlo a vole je jen řídce zdobeno skvrnami a podélnými stříkanci. Letícího sokola charakterizují dlouhá, zašpičatělá křídla a kratší, ke konci se zužující ocas. Rychlé mávání křídly střídá krátký klouzavý let.

Sokol loví imponujícím způsobem. Z velké výšky zaútočí střemhlavým letem na vyhlédnutou kořist. V této fázi letu dosáhne rychlosti přes 280 km/hod. Ani výborní letci jako holubi mu neuniknou. Kořist zasáhne svými pařáty s ostrými drápy a pak ji buď uchopí a odnese nebo nechá dopadnout na zem. Oblíbenou kořistí sokola jsou holubi, vrány, kavky, sojky, čejky, racci apod. V případě potřeby loví i drobné zpěvné ptactvo. Cvičení sokoli útočili i na mnohem větší ptáky, než jsou sami ( volavky, kachny, labutě).

I když byl sokol jako lovecký pták vysoce ceněn a cvičení sokoli patřili ke královským darům a byli vyvažováni zlatem, přece neunikl smutnému osudu ostatních dravých ptáků a byl nemilosrdně střílen a huben. Dostal se u nás na pokraj vyhubení. V poslední době se i díky hnízdění v Praze nebo Plzni situace poněkud zlepšila, ale i tak lze hnízdiště sokolů v naší republice pohodlně spočítat na prstech obou rukou.

Odpovědí na otázku "Co sokoly ohrožuje?" je několik. Mají však společného jmenovatele a tím je člověk. Předně je to používání rozmanitých pesticidů nejen v zemědělství. Sokol stojí na vrcholku potravní pyramidy a je tudíž jedovatými látkami, které se koncentrují v tukových tkáních živočichů, nejvíce ohrožen. Snad stojí za to krátce připomenout známý příběh jednoho z chlorovaných pesticidů DDT. Za objev jeho insekticidních vlastností získal P. Műller v roce 1948 Nobelovu cenu. Od čtyřicátých let byl tento kontaktní insekticid hojně používán k hubení hmyzu přenášejícího malárii, posléze v zemědělství. Od sedmdesátých let je jeho používání zakázáno. Dodnes kolují chlorované pesticidy i produkty jejich částečného odbourání v potravních řetězcích a ovlivňují zdraví živočichů i lidí. U všech dravých ptáků, sokoly nevyjímaje, se otrava látkami na bázi DDT a jemu obdobnými projevuje poruchou tvorby skořápek( blokuje enzym regulující metabolismus vápníku ). Vejce s tenkou skořápkou nelze vysedět, neboť je pták pod sebou rozdrtí.

Dalším ohrožením je rušení hnízdišť. Sokoli odedávna hnízdili vysoko ve skalách. Rozvojem turistiky a horolezectví tato místa o svůj klid přišla. Sokoly dále ohrožuje nezákonný obchod s mláďaty a vybírání hnízd za účelem prodeje mláďat.. Situace došla tak daleko, že nejen u nás, ale i v jiných evropských zemích musejí být hnízda hlídána elektronicky, nebo je zřizována strážní služba z profesionálů i dobrovolníků. Tak, jako v minulosti i dnes je ohrožen zastřelením úmyslným či z neznalosti.

Vy dnes máte vzácnou možnost pozorovat hnízdění těchto vzácných ptáků na věži Týnského chrámu.