Obavy z uprchlíků pramení z frustrace a vlastní finanční situace, míní Černý z Člověka v tísni
Během uplynulého roku odešlo z Ukrajiny do Evropy osm milionů lidí a Česká republika jich v přepočtu na počet obyvatel přijala vůbec nejvíce ze všech zemí. „Občané se nebývalou měrou zapojili do pomoci uprchlíkům, sdíleli s nimi byty a adaptovali pro bydlení další prostory. Je to podle mě největší dobrovolnický program v historii Česka, pomohlo se půl milionu uprchlic s dětmi,“ popisuje Jan Černý z Člověka v tísni.
Rok ve válce
Unikátní svědectví o konfliktu na Ukrajině. Čtyřdílné vyprávění, na jehož počátku byly telefonické hovory Jana Pokorného a Martina Dorazína.
Zároveň zdůrazňuje, že velká část uprchlíků se adaptovala a pracuje, aniž by potřebovali pomoc humanitárních organizací, které mnohdy ani nekontaktovali. Pokud už se ocitnou v tísni, jde prý často o problém s bydlením.
Čtěte také
„Ten byl v Česku už před příchodem matek s dětmi z Ukrajiny. Zároveň vyhřezly problémy, které jsme tu měli. Není tady sociální bydlení, v regionech jsou nedostatečné kapacity pediatrů a psychologické pomoci nebo asistentů pedagoga,“ vyjmenovává.
S ohledem na to, jak velké množství lidí do republiky přišlo, ale Černý nepozoroval větší potíže či konflikty. Obavy u českých občanů, které se snaží využít někteří politici, podle něj pramení spíš z frustrace.
Ukrajinci jsou kulturně a příjmově velmi kompatibilní skupinou s českou populací a soužití je tak jednodušší.
„Desetina populace má mnohočetné exekuce a stát je nechce pustit do nějakého rozumného oddlužení. Ty rodiny žijí v technickém bankrotu, nikdy se z toho nevyhrabou. To je jedno z dalších témat Člověka v tísni, kterým se zabýváme. Když vidím lidi, kteří jsou nespokojení s vládní politikou, tak je to hodně dané jejich finanční situací,“ soudí.
Kdy se vrátí domů?
Česko bylo už od 90. let tradičním cílem pracovní migrace Ukrajinců, kterým se i díky tomu daří sžívat s českým prostředím. „Kulturně a příjmově jsou velmi kompatibilní skupinou s českou populací a soužití je tak jednodušší. Zároveň jsme ale měli možnost vidět, jak česká společnost reagovala na romské rodiny, které také přišly z válečných oblastí. Ale na Ukrajině vůči nim panuje asi ještě větší distance,“ popisuje Černý.
Čtěte také
Klíčem k úspěšné integraci je jazyk, objevují se ale i názory, že není dostatek kurzů a učitelů pro výuku. Ukrajinská vláda se ale zároveň snaží udržet distanční výuku v ukrajinštině, protože snahou je, aby se uprchlíci jednou vrátili domů a pomohli při obnově Ukrajiny.
„Většina z nich se chce vrátit a pracovat tam. To říkají i v průzkumech. Zároveň nám ale mezinárodní studie ukazují, že když někde uprchlíci zapustí kořeny, získají dobrou práci a ovládnou jazyk, tak je to s tím návratem složitější,“ upozorňuje.
Černý se domnívá, že uprchlíci se nezačnou vracet, dokud bude na Ukrajině trvat válka. „Zároveň se to může znovu vyhrotit, dojít k ještě větší invazi a zvěrstvům, které vyženou další lidi z Ukrajiny někam na Západ. Nyní máme plán na tři roky, jeden je za námi a načali jsme ten druhý,“ uzavírá ředitel sociálních a vzdělávacích programů Člověka v tísni.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
Související
-
Válka asi ještě potrvá. Putinova mašinerie je ale pod tlakem a může mít potíže s novou ofenzivou
Po roce ničivé války se ruská armáda nejen nepřiblížila vítězství, dokonce ztratila část území, která se Putin loni v září pokoušel anektovat.
-
Rok války na Ukrajině. Poslechněte si společný Speciál Plusu a Radiožurnálu
Přesně před rokem začala ruská agrese vůči Ukrajině, a to i přes předchozí ujišťování, že se nic takového nemůže stát. Co ukázal rok války?
-
Libor Dvořák: První výročí ruského útoku na Ukrajinu
24. únor 2022 je datum, které v Evropě bude rok co rok připomínáno ještě dlouho. V tento den ruská vojska překročila hranici a zahájila tzv. zvláštní vojenskou operaci.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.