Dlouhodobá tolerance ruské agrese se nám nevyplatila, hodnotí rok války na Ukrajině filozof Němec

„Naším cílem by mělo být, aby se ruské jednotky stáhly z území Ukrajiny v mezinárodně uznaných hranicích. NATO by se nemělo přímo zapojovat do konfliktu, ale mělo by ukrajinské vládě poskytnout vše potřebné, včetně zbraní delšího doletu a protivzdušné obrany. Máme také velké rezervy v tlaku na ruský režim,“ uvádí filozof.

Čtěte také

Rok války na Ukrajině: Vítězství je jediná cesta k tomu, aby se taková agrese už nikdy neopakovala, říká bývalý velvyslanec Perebyjnis

Barša souhlasí, že by pomoc mohla být rychlejší a účinnější. „Ale hovoříme tu v případě Evropské unie o 27 zemích, v případě Západu o 50 zemích, které jako demokratické společenství musí jednat. Například zdržení s dodávkami tanků nás mrzelo, ale byla otázka dohody mezi USA a Německem.“

„Na začátku měl Západ obavy, že hrozí nukleární konflikt, snažil se proto nedat Rusku záminku k eskalaci. Pak ale západní činitelé dospěli k závěru, že Putin sám eskalaci na přímý konflikt se Západem nechce a obává se jí. V té chvíli jsme začali dodávat dělostřelecké systémy a pak tanky,“ vysvětluje politolog.

Dlouhodobá politika ústupků Rusku se projevovala vzhledem k dění v Čečně, Gruzii, okupaci Krymu a krvavému angažmá v Sýrii.
Václav Němec

S tím ale Němec nesouhlasí, na začátku konfliktu byly prý vidět obavy zejména Německa a Francie. „Dokonce se ukázalo, že si některé země přály rychlý vývoj, tedy okupaci a ovládnutí Ukrajiny Ruskem. Nevěřily, že to země ustojí, ale to se naštěstí změnilo a objem pomoci je dnes impozantní a i dále by země měla dostat, co potřebuje.“

Václav Němec, filozof|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

„Západ by si měl uvědomit, že Ukrajina skutečně bojuje za nás. Hledisko eskalace je třeba brát v úvahu, ale neměli bychom se nechat vydírat hrozbou použití jaderných zbraní, protože víme, že je ruský režim agresivní a pokud si bude chtít najít záminku, najde si jí kdykoliv,“ dodává filozof.

Problém byl hlouběji, ve dvojznačnosti západního postoje například na bukurešťském summitu NATO v roce 2008.
Pavel Barša

Aktuální nedostatek munice na ukrajinské straně je projevem hlubšího problému, věří Barša. „Západní státy samy nejsou dostatečně vyzbrojeny, takže ve chvíli, kdy například poskytnou Ukrajině tanky, tak se samy budou muset dozbrojit. Kořeny tedy jsou v nedostatečném vyzbrojení zejména evropských zemí.“

Pavel Barša, politolog|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Jednání o dohodě včetně bezpečnostních záruk pro Rusko předpokládá únavu a „vykrvácení“ obou válčících zemí. „Ale to se bavíme o budoucnosti. Když to před několika měsíci řekl prezident Macron, vrhla se na něho oprávněně media, ale protože to řekl v nevhodnou dobu.“

„Dnes se bohužel rozhoduje situace zejména na bojišti a o povaze budoucích jednání rozhodne výsledek vojenské konfrontace. Ale po odhalení masakrů nejen v Buči Ukrajina není ochotna k jednání a nelze se jí divit. Západ by ale měl požadovat dodržování mezinárodního práva,“ připomíná filozof.

Čtěte také

Putin může bojovat o přežití a zároveň snít. I Hitler snil, že se válka zázračně obrátí, připomíná historik Rychlík

Podle něj odpovědnost Západu leží v dlouhodobé politice ústupků a tolerance agresivního chování Ruska. „Ta se projevovala vzhledem k dění v Čečně, Gruzii, okupaci Krymu a krvavému angažmá Ruska v Sýrii. To mohlo v Putinovi a jeho juntě vzbudit dojem, že mohou beztrestně páchat zločiny. To byl základní a dlouhodobě chybný přístup k Rusku který se nevyplatil,“ konstatuje filozof Václav Němec.

„Problém byl hlouběji, ve dvojznačnosti západního postoje například na bukurešťském summitu NATO v roce 2008. Na žádost Ukrajiny a Gruzie se jim slíbilo v budoucnu přistoupení, ale zároveň protože byl odpor většiny členů Aliance, se upekl neslaný nemastný kompromis. Ten nepomohl Ukrajině a vytvořil neurčitou situaci, která pak dala Rusku možnost jednat tak, jak teď jedná,“ odhaduje politolog Pavel Barša.

Poslechněte si celou diskusi v audiozáznamu. Moderuje Lukáš Matoška.