O pavoucích zevrubně
V Česku se objevují některé jedovaté druhy pavouků, jejichž domovem byl donedávna hlavně jih Evropy. Jedním z nich je i zápřednice jedovatá, jejíž výskyt byl naposledy zaznamenán na Litoměřicku. Odborníci se shodují, že její přesun na naše území může mít souvislost s oteplováním klimatu. Patří k nim i doktor Milan Řezáč z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze, který s redaktorkou Evou Wankeovou o těchto invazních druzích hovořil.
Řád pavouků rozdělujeme na tři základní skupiny. Jsou to sklípkoši, to jsou velice primitivní pavouci, kteří připomínají první pavouky, kteří osídlili souš. Tyto pavouky na našem území nenajdeme, jsou to živočichové, kteří jsou svým výskytem omezeni na jihovýchodní Asii.
Další skupinou pavouků jsou sklípkani, to jsou ty známé tarantule v tropických deštných pralesích, ale i v České republice se vyskytují tři druhy této skupiny. Těmto pavoukům se říká sklípkánci a obývají stepní oblasti, většinou se jedná o významná chráněná území.
Naprostá většina pavouků vyskytujících se na našem území jsou tzv. moderní pavouci, to jsou všichni ti křižáci, zápřednice, stepníci aj.
Milan Řezáč z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze hovoří o pavoučích druzích na našem území (Eva Wankeová, Natura).
Pavouci byli jedni z prvních živočichů, kteří dobyli souš. Kdy se tomu tak stalo a byli tehdejší pavouci podobní těm současným?
Tehdejší pavouci se příliš nepodobali těm současným. Stalo se to v dobách, kdy ještě v moři rejdili trilobiti, konkrétně v období devonu, to je mladší období prvohor. Tehdy pavouci, kteří měli velice robustní tělo, byli velcí a ještě neuměli tolik využívat vlákno, se dostali na souš a v bažinách si vytvářeli takové pavučinové zámotky. V době, kdy pavouci vystoupili na souš, usazovalo se černé uhlí na naší planetě. Pavouci se dostali na souš dříve než hmyz, takže jejich první kořistí nebyl hmyz, jako je tomu dnes, ale byli to například kanibalové, kteří se lovili navzájem.
Česká republika je na pavouky velmi bohatá. Kolik těchto členovců u nás evidujeme?
V České republice se vyskytuje téměř tisícovka pavouků a vyskytují se skutečně všude, od vrcholků Sněžky až po oblasti českých nížin. Najdeme je v lidských obydlích, v jeskyních , dokonce i ve vodě - příkladem je vodouch stříbřitý, který žije ve vodním prostředí, i když nemá žábry.
Loví tento pavouk malé rybky?
Pokud je ta rybička hodně malá, mohl by ji ulovit. Ale u nás žije pavouk, který je větší a pro ryby nebezpečnější, je to lovčík vodní. Tenhle pavouk se pohybuje především na souši, ale dokáže se pro rybičku potopit.
Na našem území se v posledních letech začali objevovat pavouci, kteří zde doposud nebyli známi. Pochází z jihu Evropy. Je tento fenomén opravdu záležitostí poslední doby nebo k takovým přesunům docházelo již v minulosti?
V dnešní době si těch migrací směrem na sever více všímáme, také víme o rozšíření pavouků více než třeba před jedním stoletím. Existují dostatečné důvody se domnívat, že expanze areálu směrem na sever se u některých pavouků odehrály již před sto lety. Takovým případem je slíďák tatarský, který se u nás objevil na přelomu 19. a 20. století a později u nás vyhynul. V současné době se k nám opět šíří, především na jižní Moravu. Stejně tak zápřednice jedovatá, což je pavouk, který se dnes šíří do nížin, ta byla nalezena již v 19. století v Praze, ovšem jiný nález od té doby nebyl. Dá se předpokládat, že spíš vymizela, než že by třeba byla přehlídnuta, protože region Prahy je po pavoukářské stránce velice dobře prozkoumaný. Ale dnes se tedy u nás objevila znovu. Pokud tedy oscilace areálu teplomilných živočichů souvisejí s oteplováním klimatu, pak musíme spekulovat, že takové teplotní výkyvy, které vedou k expanzím, už zde byly.
Čím je to způsobeno, že se jim u nás tak výborně daří? Důvodem je teplé klima, jaké jsou další důvody?
Dalším důvodem, proč se některé druhy pavouků šíří na naše území, může být to, že krajina se v poslední době velice mění. Ještě před kolektivizací v 50. letech byla krajina velice intenzivně obhospodařovaná, kdežto dnes když jedeme někam na venkov, lze vidět louky zarostlé rákosem a remízky zarostlé houštinami. To vede k tomu, že některé biotopy z krajiny mizí a jiné naopak vznikají. A jsou druhy živočichů, kteří tyto změny nesou těžce, kteří mají rádi pokosenou, nezarostlou krajinu. A pak jsou naopak tací, kterým zarostlá krajina vyhovuje, a mezi takové živočichy patří právě zápřednice jedovatá.
Hraje v šíření nových druhů roli také fakt, že s invazními druhy nepřicházejí přirození nepřátelé?
To je možné. Když dojde k migraci, tak ten živočich si s sebou nemůže přinést predátora, pouze třeba parazita, který v něm žije apod. Posunem areálu se ale celé řady parazitů a predátorů zbaví. Pavouci jsou živočichové, kteří nejsou příliš obtěžkáni nějakými specializovanými predátory a parazity, takže se dá předpokládat, že v nově osídlené krajině se budou vyskytovat nepřátelé, kteří mohou ty nově příchozí napadat. Nicméně chvíli jim trvá, než si na novou kořist, případně hostitele, zvyknou. Je tam určité hájené období, kdy ten živočich domigruje, ale to posléze pomine a nový živočich je napadán stejně jako starousedllík.
Jak zápřednici poznáme? Vyniká nějakými specifickými znaky?
Je to velice pěkný pavouk. Samice je poměrně nenápadně zbarvená, ale sameček je takový žlutočervený. Tohoto pavouka poznáme podle mohutných kusadel, kterými může nějakého nešťastníka kousnout. Zápřednici poznáme podle pavučinových obydlí, které si vytváří na květenstvích trav. To květenství musí nejprve ohnout, aby se do něj mohla efektivně schovat. Podle toho můžeme při chůzi po louce odhadnout, kde by mohla být zápřednice schovaná.
Jak je její kousnutí pro člověka nebezpečné?
Do současné doby není dokumentováno příliš mnoho případů, kdy k tomu kousnutí došlo. Lidé třeba přijdou, že je kousnul nějaký pavouk, ale pavouka nepřinesou, takže se potom můžeme pouze domnívat, o který druh se jednalo. V těch případech, které jsou zdokumentované, došlo k bolestivému kousnutí, často k otokům. Ta bolest nebývá celková, spíš jen lokální, je to bolest, která po určité době odezní. Lze to přirovnat k bodnutí nějakým blanokřídlým hmyzem, vosou nebo včelou.
Co se týče naší arachnofauny, jací další nebezpeční giganti se u nás vyskytují?
No neřekl bych nebezpeční, ale giganty bych následující druhy nazval. Vůbec největším pavoukem u nás je slíďák tatarský, což je pavouk, který se k nám vrátil z jižních oblastí. To je pavouk, který může být skutečně obrovský, jeho tělo dosahuje 3 cm, když ještě přičteme délku nohou, je to úctyhodný macek. Tento živočich žije v norách na jižní Moravě, můžeme se tam s ním setkat i na polích. Stepníci jsou také velice vzácní a setkat se s nimi je téměř nemožné.
Jaká je podle vás prognóza do budoucna, budou další druhy hmyzu dál migrovat na sever? Budeme i kolem Prahy potkávat velké pavoučí nory?
Ty migrace budou určitě pokračovat, stejně tak, jako pokračuje oteplování. Nicméně je velice pravděpodobné, že v budoucnu se klima zase postupně ochladí a že ti živočichové, tak jak rychle přišli, stejně rychle zmizí.
