Čím jsme to žili
Týden v oblacích Čím jsme to žili - 13
Návrat do 13. týdne roku 1989 (byl vymezen daty 27. března až 2. dubna) bychom s trochou nadsázky mohli označit jako návrat do „týdne v oblacích“. A to proto, že větší polovina zpráv, které jsme pro Vás z nabídky tehdejších Rozhlasových novin vybrali, má něco společného s létáním. Posuďte sami:
Na konci března roku 1989 nasedli dva mladí Slováci (Štefanovi bylo 17 a Dušanovi pouhých 16 let) na pražském ruzyňském letišti do letadla maďarské společnosti Malév typu TU-154. Byli ozbrojeni puškami (čert ví, jak se jim podařilo propašovat na palubu letadla zbraně) a sdělili kapitánovi letadla, že jsou únosci a že si přejí letět na Západ. Ještě předtím, nežli letadlo vzlétlo, byli – po vyjednávání – ochotni propustit část rukojmích. S druhou částí pasažérů a s posádkou pak odletěli. Jejich pokus byl sice nepochybně teroristickým činem, přesto však při jeho provedení oba mládenci prokázali notný kus naivity. Údajně z počátku vyslovili přání, aby letadlo letělo nízko a pokud možno pomalu nad mořem poblíž španělských břehů, kde hodlali z letadla vyskočit. To jim posádka rozmluvila, a tak přistáli ve Frankfurtu nad Mohanem. Zde se únosci vzdali místním úřadům.
Jak je patrné ze zprávy Rozhlasových novin, naše úřady okamžitě požádaly představitele NSR o vydání obou únosců. Po několikaměsíčním vyjednávání to však německé úřady odmítly. Oba mladiství byli v říjnu téhož roku odsouzeni německým soudem na dva roky podmíněně. Následně byli internováni do nápravného zařízení. – Z dnešního pohledu šlo o nesmyslný a zoufale naivní čin. Ale i k tak hloupým a neuváženým rozhodnutím vedla tehdy některé lidi touha po úniku na Západ.
Úvodní fotografii letadla na této stránce je nutno považovat pouze za ilustrativní – není na něm ani letadlo společnosti Malév, ani nejde o stejný typ letadla. Stejně tak je třeba brát i fotografii záchranného vrtulníku, který je na následujícím snímku zachycen v akci. Je to pouhá ilustrace ke zprávě, při jejímž poslechu je zajímavé si uvědomit, že před 25 lety ještě zdaleka nebyla praxe použití vrtulníků při záchranných akcích běžná.
Ve stejném týdnu roku 1989 nasedla do letadla britská premiéra Margareta Thatcherová a zamířila do Afriky. Byla v té době už 10 let v čele vlády. Její africká mise pro ni však nebyla nikterak jednoduchá. Horko jí muselo být nejen z afrického klimatu a nejen kvůli tomu, že jí někteří představitelé muslimských vyčetli skutečnost, že Británie poskytuje útočiště autorovi knihy Satanské verše, tedy Salmanu Rushdiemu. Další důvody zazní z uvedené zprávě.
A ještě jednou si zaletíme do dalekých krajů. Kdybychom chtěli být svědky scény, kterou uvádí fotografie ČTK, tedy uctivému klanění sochám vůdců, museli bychom letět přibližně 9 hodin na východ. To bychom dorazili do severokorejského Pchjongjangu, kde se na konci března 89 sešel tehdejší vládce KLDR Kim Ir-sen (v sousoší ten vlevo) se zástupce jihokorejské opozice. Jak uvádí zpráva, jednali spolu o možnostech opětovného sjednocení obou částí Korejského poloostrova. Jednali, ale nedojednali. Poloostrov je rozdělený dodnes a vztahy mezi oběma jeho částmi jsou takové, že to brzké sjednocení nevypadá.
Poslední dvě události nás už do letadla nepovedou. Obě se odehrály doma. První z nich nám připomene, že 28. březen se tehdy ještě stále slavil jako Den učitelů (ono datum uctění učitelského stavu nebylo náhodné – 28. března se v roce 1592 narodil Jan Amos Komenský, zvaný Učitel národů.) Ze zprávy zaznívá leitmotiv našeho školství – a sice potřeba nastolit důkladnou reformu. Podobně jako u zprávy předchozí musíme také v případě českého školství konstatovat, že tato přestavba v různých vlnách a proudech pokračuje dosud.
Na závěr něco z oblasti kultury. Jako každý rok byly v březnu (býval měsícem knihy!) oceněny nejkrásnější knihy za období uplynulého roku. Nejvyššího ocenění se tehdy dostalo knihám o výtvarném umění. Mezi nimi to byla také výpravná publikace Františka Šmejkala: Josef Šíma. Tohoto vynikajícího představitele nejen českého, ale i evropského moderního malířství si připomeneme reprodukcí jeho obrazu s antickým námětem Návrat Theseův.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
