Jan Pavel II.

Obránce lidských práv a svobod i důsledný ochránce víry - a samozřejmě i největší Polák - Jan Pavel II. byl sportovec, horolezec, ale také básník a dramatik. Církev přirovnal ke skleněné krychli, do které má být ze všech stran vidět. Přesto se ani jemu nepovedlo vnést světlo do některých oblastí fungování Vatikánu. Tento papež měl nepochybnou zásluhu na pádu komunistického režimu v Polsku. Byl předsvědčen, že církev musí být především vnitřně silná. Za pomoci prefekta Kongregace víry Josepha Ratzingera usiloval o obnovení "velké disciplíny". Obhajoval tradiční církevní učení, odmítl teologii osvobození, odsoudil homosexuální jednání, potraty, rozvody, umělé oplodnění a opakovaně se vyslovil proti antikoncepci.

Také samostatně jmenoval biskupy, často proti vůli místní církve. Zasahoval i do záležitostí řádů a tvrdě vystupoval proti teologům, jejichž názory se nekryly s oficiálním stanoviskem Vatikánu. Důsledně také zamítal žádosti kněží o dispens z celibátu.

V roce 1983 podepsal církevní zákoník, který utřídil a uspořádal podněty koncilu. Poprvé v něm jsou vypočítána základní práva křesťana - laika. V říjnu 1986 uspořádal Jan Pavel II. mírovou modlitbu zástupců 33 křesťanských církví a mnoha nekřesťanských náboženství v Assisi. Vedl dialog s protestanty, a hlavně s Židy, které označil za "starší bratry".

Papež Jan Pavel II. rád zpíval, miloval hlavně polské horalské písně. Jako jediný papež 20. století veřejně prováděl exorcismus. V roce 1981 na něj byl spáchán atentát, který podle italských vyšetřovatelů měla na svědomí sovětská KGB a bulharská tajná služba. Byl zastáncem lidských práv a houževnatým oponentem komunistických režimů ve východní Evropě. V reakci na kolaborantskou kněžskou organizaci Pacem in terris v Československu zakázal kněžím vstupovat do sdružení, která mají politické cíle.

Během návštěvy Polska v roce 1979 pronesl větu: "Také v mé vlasti by se měla respektovat lidská práva a měl by vládnout mír, jak na to mají právo všechny evropské národy." Jan Pavel II. byl největší cestovatel na petrském stolci. Podnikl 104 zahraniční cesty, nemluvě o daleko početnějších cestách po Itálii a římské diecézi. Nebylo to zadarmo, což mu kritici vytýkali, on to však bral jako nedílnou součást své pastorační role. Českou republiku navštívil třikrát.

Polský papež byl velkým ctitelem Marie a světců. Řadu osobností také svatořečil. Z těch českých to byla svatá Anežka, Zdislava z Lemberka a Jan Sarkander. V posledních letech života ho sužovala těžká nemoc. Přesto setrval ve svém úřadě až do konce. Jeho poslední slova zněla: "Nechte mě odejít do Otcova domu." Pronesl je polsky, řečí národa, kterému dopomohl ke svobodě.