Anna Hostomská (provd. Kumermanová, později Očadlíková)

Jsem jako ten starý cirkusový kůň, co ožije, když zaslechne zvuky manéže - ožívám, když slyším slovo rozhlas. (A. H.)

Jméno A. Hostomské je v povědomí rozhlasových posluchačů spojeno s popularizací vážné hudby, především jejího nejnáročnějšího žánru - opery. Pocházela z hudbymilovné rodiny. Po absolvování Reálného gymnázia v Pelhřimově studovala v letech 1927-1928 na fakultě dějin a jazykovědy Université Lyon. V letech 1928-1929 pracovala jako česká korespondentka v Liberci (Handels - und Gewerbekammer). Studium na FF UK v Praze (obor hudební věda, sociologie) zahájila v r. 1936, pokračování jí znemožnilo zavření vysokých škol v r. 1939, takže studia dokončila až po válce (1945-1947).

Do Radiojournalu nastoupila v r. 1929 jako tajemnice hudebního oddělení. Pro práci měla po všech stránkách velmi dobré předpoklady - průpravu z kurzu obchodní akademie, znalost jazyků, hudby a osobní vlastnosti, mezi nimiž vynikala houževnatost, pracovitost a vitalita. V Radiojournalu se setkala s řadou vynikajících osobností. V roce, kdy nastoupila, se šéfem hudebního oddělení stal K. B. Jirák, o rok dříve přišel její pozdější manžel dr. M. Očadlík, pracovala zde Z. Münzerová. Základními požadavky byla vysoká úroveň programu s důrazem na kvalitu a vkus. Samozřejmostí v hudebním i slovesném programu té doby byla kvalitní dramaturgie a realizace, zasvěcenost komentáře a kultivovaný mluvený projev. V tomto prostředí A. Hostomská postupně odborně rostla a v r. 1938 se stala redaktorkou hudebních programů pražského rozhlasu.

V prvních poválečných letech vedla redakci smíšených pořadů, do níž patřilo vše, co obsahovalo hudbu a slovo. Znamenalo to nesmírně široký záběr co do obsahu, formy i žánrů. Jako zkušená rozhlasová pracovnice dostala na starost především tzv. rekreativní program. Na jejích bedrech tak spočívala i příprava zábavných pořadů, což v tomto období nebyl nikterak snadný úkol. Od počátku r. 1946 byly součástí tohoto programu Hodinky dobré pohody (od r. 1947 vysílané pod titulem Pro dobrou pohodu). Jednalo se o komponované literárně-dramatické pořady s hudbou. V jejich rámci se odvysílal i jeden z prvních rozhlasových rodinných seriálů, cyklus humorných obrázků z obyčejného rodinného života, jehož autorem byl K. Hlubuček. Ústřední postavu seriálu - Máničku - představovala členka DRDS Alena Kášová. A. Hostomská připravovala své pořady velmi pečlivě, dbala o jejich vysokou obsahovou i jazykovou úroveň. Každý její pořad měl jasnou a promyšlenou koncepci, vnitřní klenbu i kvalitní interpretaci.

Vysoké nároky kladla i na své spolupracovníky. Její zásluhou se k rozhlasovému mikrofonu dostala i jedna z nejvýraznějších osobností české rozhlasové a televizní zábavy druhé poloviny 20. století - V. Dvořák. Na její doporučení byl přijat do Čs. rozhlasu a společně s ní a okruhem externích spolupracovníků pak vytvářeli celý rozhlasový zábavný program. V letech 1947-1950 se vysílal seriál A. Hostomské s podtitulem Beseda velkých duchů na luzích nebeských. Odvysílalo se celkem 10 besed, ve kterých hudební velikáni jako např. J. S. Bach, J. Haydn, G. Verdi, B. Smetana a další vedli smyšlené dialogy na jednotlivá témata (např. Mistři se baví, Mistři si vyprávějí o lásce, Mistři a hra, Mistři a kýč). Pořad byl proložen hudebními ukázkami z jejich tvorby. Byl vlastně jakýmsi předchůdcem Rady moudrých, kterou s úspěchem na konci 60. let připravovala D. Skálová. Zásahem shora byl kvůli údajné podpoře duchařských tendencí ukončen. Od r. 1952 se A. Hostomská začala věnovat takřka výhradně popularizaci vážné hudby. Za dobu svého působení připravila několik tisíc pořadů, které dokumentovaly její velký všeobecný přehled, znalost světové i naší hudební literatury. Byla nejen redaktorkou, autorkou, překladatelkou a hudební režisérkou, ale velmi často i průvodkyní svých pořadů. Její zasvěcená průvodní slova k hudebním dílům si mnozí posluchači vybavují dodnes. Nejvýraznějšími rozhlasovými počiny A. Hostomské byla příprava cyklů Co máte nejraději a Hudba, kterou mám rád. Pořad Co máte nejraději se vysílal každý týden podle návrhů posluchačů a za 10 let (1952-1962) v něm zaznělo téměř 1400 úryvků z 321 oper od 138 skladatelů. Svědectvím dokonalé přípravy A. Hostomské jsou velice pečlivě vedené poznámky ke každému pořadu a každé použité ukázce; až úzkostlivě dbala o to, aby se neopakovaly příliš často. Mistrně dovedla nahradit ukázku příliš často žádanou ukázkou jinou, a tak nenásilnou formou rozšiřovala hudební obzor posluchačů. Pořad dokázal poutavou a srozumitelnou formou přiblížit českou i světovou operní tvorbu všem posluchačům a těšil se mimořádné oblibě. V cyklu Hudba, kterou mám rád uváděly svou oblíbenou hudbu známé osobnosti, např. K. Höger, J. Werich, D. Medřická, M. Švabinský, prof. Arnold Jirásek, V. Lacina či D. a E. Zátopkovi.

V r. 1962 odešla A. Hostomská do důchodu, rozhlasu ovšem zůstala nadále věrná jako externí pracovnice. Posledním rozhlasovým pořadem, kde mohli posluchači slyšet její charakteristický altový hlas se zvláštním zabarvením a osobitou intonací, byly Modlitby v operách, který připravila z podnětu redaktorky J. Lakosilové na velikonoční sobotu 30. března 1991.

Od r. 1960 připravovala pořady pro Divadlo hudby. Publikovala množství článků v odborných časopisech i v denním tisku, překládala operní a operetní libreta (např. Netopýr, Ples v opeře) a písňové texty (Mamzelle Nitouche). Rozsáhlá byla i její přednášková činnost. Je autorkou publikací Opera - průvodce operní tvorbou (1955), Příběhy, pohádky a pověsti paní Hudby (1959), Kouzelný svět (1960), Labyrint hudby, ráj srdce (1967), Hudba a lidé (1962).

Je ke škodě rozhlasu i jeho posluchačů, že se nenašel důstojný pokračovatel v tak záslužné popularizační činnosti A. Hostomské.