Rudolf Těsnohlídek

Z veršů Rudolfa Těsnohlídka (MP3)

Narodil se 7. června 1882 na okraji Čáslavi, kde měl jeho otec malé hospodářství. Přivydělával si ovšem také jako pohodný, čili ras, neboli člověk, který se postará o uhynulé zvíře. Toto povolání bývalo důvodem k posměchu a pohrdání. Už jako rasův synek se tedy Těsnohlídek cítil odstrčený a sám.

Radost mu přinášely první literární pokusy, které učinil už během studia na gymnáziu v Čáslavi a v Hradci Králové. Po maturitě šel studovat na do Prahy, kde kromě přednášek z češtiny a francouzštiny často navštěvoval také vilu S. K. Neumanna, kde se scházeli mladí anarchisté. Docházel do literárního spolku Syrinx a psal pro jeho časopis Moderní život.

V roce 1905 se Těsnohlídek oženil s básnířkou Jindrou Kopeckou přezdívanou Kaja. Ale rodinná idyla se nekonala – na svatební cestě v Norsku Kaja zemřela za nejasných okolností po výstřelu z vlastního revolveru. S touto tragédií se Těsnohlídek nikdy nevyrovnal.

Studium nedokončil a v roce 1907 odešel do Brna pracovat do listu Moravský kraj a posléze do redakce Lidových novin, pro které psal především referáty ze soudní síně. Brzy se stal jako soudničkář i beletrista velmi populárním.

Uzavřel druhé manželství a jeho osobní život se zdánlivě obrátil k lepšímu. Manželství však skončilo rozvodem. Oženil se ještě potřetí, ale klid opět netrval dlouho. Po návalu nové duševní krize se Těsnohlídek 12. ledna 1928 v brněnské redakci Lidových novin zastřelil. Jeho manželka se vzápětí otrávila svítiplynem.

Ve svých prvních básnických prózách (Nénie, 1902; Dva mezi ostatními, 1906; Květy v jíní, 1908) čerpal Těsnohlídek ještě z temné dekadentní a symbolistické poetiky. Motivy smrti, nenaplněné lásky, snů a melancholie však neopouští ani ve své pozdější tvorbě – především v básnické sbírce Den (1923), kterou věnoval tragicky zemřelé Kaje. Ve sbírce Rozbitý stůl zachytil svůj tragický životní pocit a duševní krizi, knihu však nestačil dokončit, byla vydána až posmrtně v roce 1935.

Popularitu si Těsnohlídek získal jako fejetonista a soudničkář. V těchto žurnalistických žánrech cizeloval svoji schopnost zachytit životní styl a osudy figurek z periferie města a okraje společnosti. Dokázal mistrně imitovat jejich mluvený projev včetně hantýrky podsvětí – ve svých textech tak dociloval dojmu autentického svědectví i silných komických účinků.

Tyto novinářské dovednosti jako beletrista zúročil ve svých románech z brněnského předměstí (např. Kolonia Kutejsík, 1922). Nejpopulárnější Těsnohlídkovou knížkou se ovšem stala Liška Bystrouška (1920), v níž líčí osudy lišky žijící v zajetí u myslivce, její útěk a „milostný“ příběh. Těsnohlídek se i zde projevil jako mistr jazykového humoru, když v přímé řeči používá nářeční mluvu, a to i tehdy, když se jedná o promluvy zvířat. Lišku Bystroušku světově proslavilo operní zpracování Leoše Janáčka.