Noblesní strohost…
Anebo také: …ostýchavost, niternost, možná velká dávka skepse, ale i ironie, někdy ovšem rovněž přísnost a odměřenost… To vše spojeno se štíhlým, asketicky působícím zjevem, současně s příjemným hlasem. Tak bychom mohli – jakkoli ve zkratce a s velkým zjednodušením – vyjádřit podstatu herecké osobnosti Zdeňka Řehoře. Narodil se v Jičíně a od onoho okamžiku uplynulo 30. srpna už 95 let.
Jeho životní dráha v mladých letech nenaznačovala, že z něj jednou vyroste výrazná herecká osobnost. Studoval totiž učitelský ústav (v Jičíně, později v Praze). Praha mu však otevřela pohled do široké sféry kulturních událostí, z nichž mu nejvíce učarovalo divadlo. Nejpilněji navštěvoval Burianovo Déčko, pak také Osvobozené divadlo. Měl štěstí – zásluhou přátel se mu podařilo dostat se – v úloze statisty – do ansámblu D 34.
Herectví začal Řehoř studovat u slavné herečky Burianova divadla Loly Skrbkové. Během válečných let už působil jako profesionální herec. Nejprve v Pražském dětském divadle Míly Melanové, později ve Větrníku. Po válce prožil dvě sezóny v Divadle pod Plachtou, znovu v Burianově D 46 a od roku 1950 zakotvil v Divadle na Vinohradech, kde působil až do své smrti v roce 1994.
Zd.Řehoř, St.Neumann a J. Šejbalová - natáčení hry Javorová máma Foto: Archivní a programové fondy ČRo
V druhém největším pražském divadle hrál Zdeněk Řehoř tedy čtyřiačtyřicet let. Za tu dobu ztvárnil desítky výrazných a přesně charakterizovaných rolí. A byly to úlohy žánrově neobyčejně pestré i protikladné – vytvářel postavy v komediích, ale i dramaticky složité charaktery. Byl pistolníkem Joem (v Limonádovém Joovi), Poloniem v Hamletovi, páterem Velebou ve Veselých paničkách windsorských, Kalafunou ve Strakonickém dudákovi, Janem Hlubinou v Měsíci na řekou, majorem v Rozmarném létě…
Bohatství úloh mu nabídl i film a televize (dnešní mladí diváci si Řehoře nejspíš nejsnáze vybaví jako hajného z pohádek o Krakonošovi). Jeho precizní hlasové práce využívali hojně i rozhlasoví režiséři. I zde je možné jmenovat jen namátkou a připomenout, že hrál mimo jiné v rozhlasových hrách Bětka Veselka (H. Benešová, 1984), Případ Avogadro (J. Just, 1981), v adaptaci Brechtova Kavkazského křídového kruhu (1978), v dramatizaci Bassovy Klapzubovy jedenáctky (1980), ve společensky kritické hře Karla Tachovského Kvintet (1984), v Nezvalově a Calderonově Schovávané na schodech (1993)… Z některých rozhlasových rolí nabízíme krátké zvukové ukázky.
Režisér Oldřich Hoblík, Jiřina Švorcová a Zdeněk Řehoř - natáčení hry Noční bilance - 1964 Foto: Archivní a programové fondy ČRo
Řehořův herecký styl se vyznačoval civilismem a uměřeností, za nimiž ovšem diváci (také posluchači) vždy cítili jeho pokoru a úctu k člověku.