Není kam spěchat? (čtvrtek 7. listopadu 2002)
Všichni čápi zůstávají na stejných místech. Kateřina je v zavlažované oblasti na okraji pouště Takla Makan v severozápadní Číně (a to už déle než měsíc), Roman v Turkmenistánu, také v zavlažované oblasti východně od Bajram-Ali (víc než 50 dnů), a Petr rovněž v Turkmenistánu, ovšem v jeho východním cípu v bažinách u afghánské hranice (od víkendu)
Vlastně není úplně přesné psát, že jsou čápi ve stejných místech - podnikají totiž přesuny dlouhé až několik desítek kilometrů. Např. Roman byl původně na západ od Bajram-Ali... (Přesné souřadnice a přesuny najdete na webu Čápi online). V každém případě se zdá, že zavlažované oblasti - ať už v Číně nebo ve střední Asii - poskytují čápům natolik výhodné podmínky, že nemusejí spěchat do zimovišť.
V oblastech, kde se zdržují Petr a Roman, je docela dobré počasí. Ve východním Turkmenistánu má být dnes polojasno, 20 st. C, v noci 9 st. C. V severozápadní Číně, kde je Kateřina, je to o něco horší. Přes den mezi 10 a 15 stupni, v noci mírně nad nulou.
Jak to bylo touhle dobou s čápy, které jsme značili v Čechách? Všichni, kteří létali po západní cestě, už byli dávno v zimovištích jižně od Sahary. Ovšem východotažní čápi bývali ještě na Blízkém východě. V roce 1995 byla Zuzana 21. listopadu v Izraeli (ovšem Viktor v Čadu), v roce 1996 Zuzana i Oskar ještě po 10. listopadu v Izraeli... Nejjednodušší vysvětlení by mohlo být to, které jsem už zmínil - totiž že když mají čápi možnost využít na cestě vhodných míst, kde je dost potravy, klidu a slušné počasí, pak jich také využijí.